Abychom řádně pochopili systém přímé demokracie, který již řadu let reprezentativně funguje ve Švýcarsku a na který jsou Švýcaři po právu hrdi, je potřeba se s ním postupně seznámit. Po nastavení její platnosti následuje důležitá debata o možnostech a omezeních.
Kontroverzní občanské iniciativy
Od roku 2004 bylo několik občanských iniciativ kritizováno za to, že nejsou ve shodě s mezinárodním právem. Nicméně Federální rada a parlament je přesto prohlásily za platné. Jedná se o občanské iniciativy za:
– Doživotní vězení pro neléčitelné, mimořádně nebezpečné sexuální delikventy a jiné pachatele násilné trestné činnosti.
– Zrušení časových omezení pro stíhání dětské pornografie.
– Zákaz výstavby nových minaretů.
– Vyhoštění cizinců, kteří se dopustili trestné činnosti.
Nastolené otázky
Tyto záležitosti vedly na celonárodní úrovni k dlouhé debatě o možnostech a omezeních týkajících se občanských iniciativ. Mezi projednávané otázky patří následující:
– Musí občanské iniciativy respektovat rovněž nezávazné mezinárodní právo?
– Měly by občanské iniciativy nutně respektovat dvoustranné dohody?
– Kdo by měl rozhodovat o tom, zda je občanská iniciativa platná či nikoli? Politici (jak je tomu nyní)? Nebo soud?
– Měl by ombudsman bránit „zbytečným“ nebo „nebezpečným“ iniciativám?
Přímá demokracie je velké téma a žít se s ní budeme muset chtě nechtě naučit, jak u nás, tak v celé Evropě, jelikož ona jediná je východiskem z politicko-bruselské krize. Je jedním z nejdůležitějších politických témat, které prosazuje hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD), jelikož dává možnost všem občanům vyjádřit svou vůli nad jakoukoli otázkou, přímo volit a odvolávat politiky a zaručuje vymahatelnou odpovědnost politiků či soudců. Tím se z ní stává nejspravedlivější a nejdemokratičtější politický systém.
Zdroj důležitá debata o možnostech a omezeních: FDFA Presence Switzerland
