Abychom řádně pochopili systém přímé demokracie, který již řadu let reprezentativně funguje ve Švýcarsku a na který jsou Švýcaři po právu hrdi, je potřeba se s ním postupně seznámit. Po středověké inovaci se vznikem parlamentu následuje vznik referenda.
Nástroje demokracie existovaly ve Švýcarsku na úrovni kantonů (kantony jsou svrchované celky tvořící švýcarský federální stát) již v 15. století. Například v kantonu Graubünden si několik obcí mohlo od feudální vrchnosti koupit svobodu a založit vlastní soudy. Aby nově nabytou svobodu dokázaly ochránit před nepřáteli, sloučily se do několika spolků, které zajišťovaly autonomii a sebeurčení místních komunit.
Tento konfederativní systém vyžadoval meziregionální koordinaci. Tu zajišťovali vyslanci, kteří chodili od vesnice k vesnici a nosili batohy plné dokumentů, aby mohli uzavírat dohody o společných záležitostech. Tito vyslanci se pak vraceli s vyjednanými dohodami a předkládali je občanům své vesnice, kteří je buď přijali, nebo odmítli. Odtud pochází výraz „referendum“ (latinsky: „re“ = „zpět“, „ferre“ = „přinést“).
Podobné postupy byly v pozdním středověku zavedeny rovněž v kantonech Valais a Giarus. Z toho vyplývá, že „referenda“ byla používána dlouho před vznikem Švýcarska jako moderního státu. Moderní švýcarský stát byl ve skutečnosti založen ústavním referendem v roce 1848 – od té doby moderní přímá demokracie významně přispívá k mírovému řešení sporů.
Přímá demokracie je velké téma a žít se s ní budeme muset chtě nechtě naučit, jak u nás, tak v celé Evropě, jelikož ona jediná je východiskem z politicko-bruselské krize. Je jedním z nejdůležitějších politických témat, které prosazuje hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD), jelikož dává možnost všem občanům vyjádřit svou vůli nad jakoukoli otázkou, přímo volit a odvolávat politiky a zaručuje vymahatelnou odpovědnost politiků či soudců. Tím se z ní stává nejspravedlivější a nejdemokratičtější politický systém.
Zdroj vznik referenda: FDFA Presence Switzerland
