Absolvoval jsem příjemný rozhovor pro lifestylový magazín na nepolitická osobní témata:
1) Všichni vás znají především jako politika. Co rád děláte ve volném čase?
Celý svůj pracovní život dělám jen věci, které mě baví. V podstatě nedělám žádnou činnost, která by nebyla mým hobby. I moje podnikání je to, co mě baví. I politiku dělám proto, že mě baví prosazovat přímou demokracii. Stručně řečeno: Politika je moje hobby. Od drtivé většiny politiků nejsem na tomto příjmu závislý, což vyplývá z mých oficiálních daňových přiznání. Politice věnuji veškerý čas a jen když se rozhodnu, že se chci chvilku věnovat něčemu jinému, tak si udělám čas na další své záliby. To ale jen velice málo. Chodím cvičit třikrát týdně na půl hodiny. To mi přijde jako optimální maximum. Také jsem ve střeleckém klubu. Náš trenér je David Kostelecký.
2) Jak relaxujete? Aktivně, nebo pasivně?
Já odpočívat nepotřebuju, protože všechno, co dělám, je takové, že to chci dělat a ne že to musím dělat. Nebývám unavený. Každý, kdo mě zná, ví, že každý den včetně víkendu chodím spát ve tři ráno a vstávám v osm. V podstatě nikdy nejsem fyzicky unavený. Cvičit chodím až večer kolem jedenácté. Jakmile mám někde nějakou skulinku, už přemýšlím, jakou aktivitu si přibrat. Loni v zimě jsem se ptal doktora, jak je možné, že vůbec nepotřebuji spát a jsem pořád plný energie. Doktor mě zanalyzoval a pak mi řekl, že mám vyšší hladinu testosteronu, která je ale naštěstí ještě zdravá.
3) Existuje sport, který jste nikdy nezkusil, ale chtěl byste?
Asi ne. Zkusil jsem skoro všechno. Tedy až na skok z letadla. Bojím se, že by se mi neotevřel padák. Teď před volbami na sebe dávám víc pozor. Například mám inliny, ale na ty teď určitě nepůjdu, protože kdybych se zranil, byla by narušená celá kampaň. Stejně jako nepůjdu na box. V osmdesátých letech jsem boxoval juniorskou první ligu. Začínal jsem, když mi bylo třináct a vydrželo mi to asi pět let. Trénoval mě Rosťa Osička v Uhelných skladech Praha ještě za komunistů. Možná by mě to bavilo i dnes, i Rosťa mě zve, že si půjdeme zaboxovat, ale už to není ono, protože je to fyzicky hodně náročné. Z boxu jsou zranění úplně minimální. Nejvíc zranění je pochopitelně z fotbalu a hokeje. Jaký sport vás napadá, že bych měl zkusit?
4) Bungee jumping?
No to ne, tyhle skoky ne. Mně skákání odněkud nepřipadá ani jako sport.
5) Já si skočila, je to takový adrenalin…
Přesně. Já mám rád sporty, které jsou akční, ale musím je opravdu trénovat, ne že to je skok a konec.
6) Ještě mě napadl šerm.
No, tak to jsem nezkusil určitě! Tady na to asi není prostředí. Lukostřelbu jsem také nezkusil.
7) A co takový lov žen? Lovíte, nebo se spíš necháváte lovit?
Já jsem nezadaný a plně se soustředím na své cíle. Jednu milenku mám a tou je moje práce. Synovi už je 22 let, studuje režii na vysoké škole a mám z něj radost. Jak se vlastně projevuje, když někdo někoho loví?
8) Například, když jste v podniku a vidíte hezkou ženu, tak s ní začnete konverzovat nebo čekáte, až přijde ona k vám?
Já nikam nechodím. (smích) V rámci kampaně chodím po různých diskotékách, ale to jsem obklopen třeba deseti lidmi. Tam nikdy nechodím sám. Je pravda, že ženy mi píšou. Xkrát jsem dostal telefonní číslo, toho si velice vážím a vždycky se snažím poděkovat. Myslím, že je to pěkné, ale pokračuji dál, protože mě čeká další pracovní program, který je pro mne velice důležitý. Až do 21. října mám všechny víkendy obsazené.
9) Říkal jste, že jste nezadaný. Máte nějaký ideál ženy, se kterou byste chtěl být?
Jasně! Na prvním místě musí být hodná. Bude mi 45 let a už jsem v podstatě starší člověk. Už vím, že potřebuji hlavně hodnou ženu. To je pro mě absolutní priorita. Co z toho člověk má, když je to třeba modelka, ale není hodná? To je pak jen trápení. Mně to jako chlapovi nic nepřináší.
10) Vy máte syna. Vedete ho k politice?
Ne, má úplnou svobodu. Každý den něco natáčí a baví ho to. Má svou profesi a své studium. (studuje filmovou školu a plně se jí věnuje, pozn. red.)
11) Chtěl byste ještě další děti?
Víte, že nad tím ani nepřemýšlím? Děti jsou fajn, mám je rád. Chtěl bych mít velkou rodinu, ale mého syna jsem si vůbec neužil, protože pořád pracuju. Začínal jsem jako popelář, pak jsem tři a půl roku dělal v občerstvení v kině. Vždycky jsem hodně pracoval a šetřil. Když jsem v jednadvaceti letech začal podnikat, měl jsem od rána do noci tolik práce, že syn vyrostl, aniž jsem ho pořádně viděl. Vodil jsem ho do školy, ale pak jsem se vracel v noci. Přijde mi to smutné. Chtěl bych být s ním, ale už je velký, má svůj osobní život a skvělou, hodnou přítelkyni, se kterou bydlí.
12) Zakazujete mu něco?
Ne. My se vidíme jednou měsíčně na obědě. Je hrozně hodný a skromný. To jsem ho naučil. Všechno oblečení má ze second handu, věci má staré, ošuntělé a nic drahého mít nechce. Je tak naučený. Já sám jezdím sedm let starou škodovkou. Dřív jsem měl lepší auta, ale přestalo mě to bavit. Zjistil jsem, že je to k ničemu. Mně udělá větší radost, když lidé podporují myšlenky přímé demokracie. To si nekoupíte.
13) Existuje něco, co jste si zatím nekoupil, sníte o tom, ale ještě to nemáte?
Ne. Jak říkám, bude mi padesát. Ve velkém domě bych se cítil osamocený, byl by problém s úklidem, chatu nemám. Kdy bych tam jezdil? S autem byly jen potíže, takže jsem rád, že mám tu omlácenou škodovku. Oprostil jsem se od zbytečností. Před dvaceti lety jsem si koupil pěkné hodinky, mám je v šuplíku, protože jsem zjistil, že mě tlačí. Nejlepší je být v pohodě. Měl jsem takový dětský sen – chtěl jsem získat Nobelovu cenu. Ale zjistil jsem, že na tom musí člověk pracovat celý život. Taky jsem chtěl získat olympijskou medaili. Život je krátký a aby byl člověk v nějakém oboru úspěšný, musí se mu, podle mě, naplno věnovat deset let. Já začínal v cestovním ruchu a politická příprava pak trvala taky deset let. Blížím se k věku, že mám čas už jen na dvě věci – dvakrát deset let.
14) A už víte, co budete dělat?
Mám to rozmyšlené a netýká se to ani politiky, ani byznysu. Třeba bych se chtěl podívat do vesmíru. To by se mi líbilo. Nobelovu cenu už můžu získat jen za mír, ale to by se muselo změnit vnímání lidí.
15) Co si představujete pod pojmem „luxus“?
Svobodu. A pod to se dá zahrnout celá řada věcí. Například, aby nám nikdo nediktoval to, co nechceme. Proto pořád navrhuji zákon o referendu. Jen letos mi ho zamítli už desetkrát. Hlasuje se o něm každou schůzi. Pro mě je luxus, aby si lidé mohli v zásadních otázkách sami rozhodnout, co chtějí. Luxus rozhodně nevidím ve finančních věcech. Měl jsem dva Aston Martiny, procestoval jsem celý svět. Obě auta byla pořád porouchaná, jedno jsem naboural, druhé prodal, byť jsem to měl rád. Vím, jaké to je, jezdit v luxusních autech. Pracuji v mezinárodním byznysu, takže každý měsíc jsem někde v zahraničí, nikoli jako politik, bydlím v kvalitních hotelech. To se všechno omrzí, je to standardem mojí soukromé práce, což je ten cestovní ruch. To člověk nehledá. Luxus pro mě je, abychom na sebe všichni byli hodní. To by byla bomba!
https://www.lifestyle.luxusni-bydleni-praha.com/tomio-okamura-planuje-cestu-do-vesmiru
