Jak je vůbec možné, že zdánlivě slušní lidé mohou vyprodukovat tolik zloby a lži. A také o kauze Brady, Zemanovi, Hermanovi a dalajlámovi a o mnoha dalších aktuálních tématech – můj dnešní rozhovor pro server Parlamentnilisty.cz.
1) V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu a 17. listopadu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?
Ano, blíží se sněmovní a prezidentské volby, takže se boj na politické scéně vyostřuje – ale to je standard v každé zemi.
Posun tu je zatím k horšímu, protože boj je ještě nevybíravější než dříve a dnes už není tabu ani prezident. Pamatuju na skandál, když TV Nova natočila soukromí prezidenta Havla skrz okno v nemocnici. Dnes by to nikoho nevzrušilo – skandalizace prezidenta je také standard. Musím říct, že všichni na tom mají svůj podíl. Většina významnějších politiků či osobností se stala nebo stane obětí nějaké mediální štvanice – a ti, co v danou chvíli jsou mimo, se radují, místo aby se oběti zastali. Tím vyváří skvělé podmínky pro to, aby příští bezbrannou obětí byli oni. A nemám teď na mysli zveřejňování pravdivých faktů, když někdo skutečně spáchá zločin, to nezpochybňuji. Mám na mysli překroucené dehonestující polopravdy či dokonce lži, jejichž účelem je dotyčného poškodit.
Pochopitelně se to netýká jen domácí scény – ty obskurnosti, co vidím kolem prezidentské volby v USA, konfliktu v Sýrii nebo na Ukrajině či ohledně Ruska jsou otřesné – a člověk si říká, jak je vůbec možné, že zdánlivě slušní lidé mohou vyprodukovat tolik zloby a lži – a ještě při tom mít možná i pocit dobrého úmyslu.
2) Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá?
Nemám o sporu relevantní informace a netroufám si proto tvrdit, jak to skutečně bylo.
3) Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?
Setkání s dalajlámou nemusí být přece na škodu ekonomice s Čínou. Číňané jsou hákliví na integritu své země, do které bohužel násilně kdysi začlenili Tibet, stejně jako třeba Tchaj-wan. Ekonomika je důležitá a myslím, že bychom měli umět obchodovat s každou rozumnou zemí – ostatně největším dlužníkem Číny jsou tuším USA – vzor našich antičíňanů. A měli bychom rozlišovat mezi jednáním – a to i o solidaritě s Tibetem nebo politickými vězni a provokativními exhibicemi. Sám dalajláma je dnes velmi skromný a žádá pouze autonomii – a myslím, že by bylo dobré v tom pomoci, protože tibetská kultura je dnes válcovaná masivním přistěhovalectvím z Číny.
4) Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?
Jsme v jedné zemi a pokud v jeden den slavíme společný svátek, jsme stále spolu – on se stejně na ten Hrad celý národ nevejde, takže vždycky někdo musel slavit jinde. A je každého volba, čí pozvání přijme.
5) Debata se často točí kolem prezidenta Miloše Zemana. Toho má část společnosti za hrubiána, burana, ruského a čínského kolaboranta a podněcovatele nenávisti. Jiná část ho zase bere za lidového a přímého muže, svého advokáta proti elitám a za někoho, kdo otevřenou politikou vůči všem velmocím koná pro naši zemi dobro… a kdo ji také chrání před islámem. Která skupina má pravdu?
Kolaborace znamená jinými slovy spolupráci a vždy záleží na úhlu pohledu, jak, co, kdo a s jakými cíli určitou situaci nazývá. A prezident skutečně prosazuje místo agrese, provokace a nenávisti spolupráci s Ruskem nebo Čínou. Hledat ve světě spolupráci, a nikoliv konfrontaci, považuji za správné, protože spolupráce je víc než konfrontace. Nenávist tu rozhodně nehlásá prezident – to je přece nad slunce viditelné – ano, dělá kroky, které se části elit v zemi nelíbí a ty pak ty vášně rozněcují. Média i politici čekají na každý prezidentův krok, aby ho mohli nějak znevážit a použít proti němu – a pak se není co divit, že část veřejnosti má prezidenta za špatného člověka, protože o něm slyší jen to špatné. Prezident nikdy nevyslovil tolik vulgarit jako mnozí jiní politici – ale zatímco jiným podle médií a takzvaných elit občasné hrubé slovo sluší a zlidšťuje je, prezident Zeman je hrubec. To je obrovské pokrytectví.
6) Miloš Zeman prohlašuje, že kolem sebe sjednotil většinu české společnosti. Může ale ta koalice ,,prasknout“, kdyby například již nebyl problém s imigranty, který Zemanovi pomohl? Mohou se pod vlivem soustavného mediálního bombardování od Zemana trhnout někteří vzdělanější voliči? Anebo je to tak, že příznivci Zemana prostě ,,svého Miloše“ už neopustí, protože je chrání před těmi ,,zmetky z Prahy“ a před ,,kavárnou“ a ,,Bruselem“? Je někdo, kdo by mohl Zemana na Hradě pro příští období ohrozit?
Nevím, co znamená ohrozit – pokud jde o prezidentské volby, tak faktem je v tuto chvíli to, že neexistuje relevantní protikandidát. Ale tady jsem velký realista – kdykoli se může nečekaně objevit, oba finalisté minulé prezidentské volby byli také původně outsideři. A téma není ochrana před “zmetky z Prahy” – žije nás tam věřím milion slušných lidí. A tématem prezidenta nikdy primárně nebyli migranti, ale jeho bonus je zdravý selský rozum. To je to, na co normální lidé slyší.
7) Důchodci,pracující, nižší střední třídy, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Může je získat zpět pro myšlenku ,,evropské“ ČSSD Sobotka? Nebo si je získá Andrej Babiš? Nebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci?
Ve zkratce – voliče si může získat každý, pokud to umí a má na to peníze. Pan premiér Sobotka to sice neumí, ale ČSSD má stále obrovskou základnu a jeho nekvality vyvažují velké stranické peníze a desítky či stovky dalších lidí, kteří jsou slušní a mají rozumné názory. Andrej Babiš má obrovské prostředky a současně ukazuje, že získat občany umí. Lidovci mají členstvo s jejich rodinami, což je stabilizuje, a jestli Gazdíkovci myslíte STAN, tak tady je velký potenciál ve starostech a zastupitelích, avšak gigantické mínus v Petrovi Gazdíkovi, který normální lidi jednak odpuzuje a pak je tu samozřejmě jistá pachuť jeho odpuzující kolaborace s panem Kalouskem. Výše uvedená politická uskupení mají však jedno společné – nenabízí žádné reálné řešení pro prosperující, spravedlivou a bezpečnou Českou republiku, což vidíme i v případě Babišova hnutí ANO. Po třech letech Babišovy a Sobotkovy vlády lidem nezbývá v jejich peněženkách každý měsíc o nic více než za Kalouska. Není tedy o nic lépe. Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) má jasnou vizi, která funguje v nejvyspělejších zemích světa – změny směrem k přímé demokracii a suverénní Českou republiku úzce spolupracující se zeměmi celého světa.
8) Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně, že ,,lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Je i na nich jakási vina za rozdělení společnosti? Jak se dívat na mediální vystoupení lidí jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?
Vámi jmenované lidi podrobně nesleduji, takže je stěží mohu nějak celkově hodnotit. Asi patřím také k tomu lidu, jelikož nejsem elitář. Ale umím ocenit jejich schopnosti a intelektuální zdatnost, i když s mnoha jejich názory, které jsem zaslechl, nesouhlasím. Problém je, nakolik je umělec nebo intelektuál schopen dělat reálnou praktickou politiku, tedy vnímat a řešit standardní problémy v zemi.
Najdeme jistě spoustu intelektuálů a špičkových odborníků i umělců, kteří mají zdravý rozum. Navíc velká část problému je v tom, co víme – to znamená, že my se rozhodujeme na základě nějakých informací a stačí, když se ty informace správně vyfiltrují a upraví a sebeinteligentnějšího člověka máte na lopatě. Myslím, že kdyby mnozí vámi jmenovaní znali jiné skutečnosti jak z české, tak světové politiky, možná by své postoje otočili o 180 stupňů, protože já je nepovažuju za zlé lidi, ale vidím tady u nich skutečně problém v dezinformaci. Proto pak takoví lidé prezentují názory, které se zcela míjí s realitou.
9) Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí ,,obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o ,,náročném úkolu“ ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to správný výklad? Co je to dnes ,,Západ“ a co Východ“? Mnozí tvrdí, že EU zaniká pod náporem imigrantů, zadlužení, neomarxismu, ekonomických problémů. Jak to jde dohromady s tím ,,pithartovským“ výkladem? Nemá takzvaný Východ jako Rusko a Čína větší pud sebezáchovy než Současný Západ?
V prvé řadě bychom neměli kádrovat – Východ nebo Západ není sám o sobě lepší nebo horší. Ano, jsou tu jednotliví zločinci či zločinné vlády a máme tu nějakou historickou zkušenost.
Čajkovskij nebo Woody Allen jsou pro mne géniové a jen naprostý idiot by rozlišoval nad tím, zda přišli ze Západu nebo Východu.
Bezesporu dnešní Rusko po devadesátých letech znovu posiluje vlastenectví a vnímá nebezpečí islamismu více než vláda Západní Evropy. To je dané mimo jiné tím, že Rusko bylo v minulém století, dá se říci, první „obětí amerického islamismu” – málokdo ví, že talibánské teroristy stvořily, vyzbrojily a financovaly USA s jediným cílem – pomocí teroru v sovětských muslimských republikách na hranici s Afghánistánem vtáhnout Sověty do války. Brežněv se tomu dlouho bránil, ale když teror neustával, poslal vojáky do Afghánistánu. Spoluautor celého projektu, americký prezidentský poradce Zbigniew Brzezinski, následně na kameru spokojeně prohlásil: „Podařilo se mi Rusům připravit jejich vlastní Vietnam.“
10) Z hlediska praktické politiky – kdo z politiků naší zemi poslední dobou prospívá a kdo ne?
Já doufám, že velká část politiků na komunální i celostátní úrovni se snaží a pracuje. Jak píše spisovatel Hašek – i mezi koukolem se najde pšenice. Na mezinárodní úrovni jsem vděčný za pana prezidenta – vyvažuje patolízalství a neschopnost premiéra Sobotky a ministra zahraničí Zaorálka. Ministr Babiš nesplnil sliby a lidem v jejich peněženkách nezbývá každý měsíc o nic více než za Kalouska. Ani ve školství, zdravotnictví, v sociální péči či v justici nedošlo ke kladným změnám, které by zlepšily životy občanů. Navíc práci ministra Babiše neguje také EET, což je likvidace drobných živnostníků, a také plíživé zvyšování daní, či přesněji poplatků státu prostřednictvím zvyšování nejrůznějších tarifů, které se sice nejmenují daně, ale v důsledku zatěžují všechny občany.
11) Probíhá pád Miroslava Kalouska a TOP 09 a místo něj nástup bloku KDU-ČSL a Starostů jako nové hlavní vlajkové lodi takzvané Pravdy a lásky?
To netuším – pana Kalouska prosím nepodceňovat – myslím, že dokud bude chtít být v politice, tak tam bude, protože umí zákulisní tahy lépe než většina lidovců nebo Petr Gazdík. Já samozřejmě se stylem politiky Miroslava Kalouska nesouhlasím.
12) Spěje ČSSD k zániku či pádu k marginalitě jako před ní ODS? Scvrkávají se komunisté? Vyluxuje je Babiš? Jaký výsledek voleb do sněmovny se nám rýsuje?
ČSSD může mít výkyvy, ale je to strana stará téměř 140 let – tu nikdo jen tak nevygumuje. Jen si musí počkat znovu na nějakého silného předsedu s vizí a s charismatem. To samé platí o komunistech. Výsledek voleb samozřejmě neumím předpovědět. Doufám, že také naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) do výsledku voleb výrazně promluví.
13) Ministr Babiš s radostí hlásí, že hospodářství naší země vzkvétá. Vidíte to ve svém okolí? Mají se lidé lépe? Věří v ,,lepší zítřek“? A myslíte, že tento třeba i statistický růst bude pokračovat, nebo se zase blíží ekonomický průšvih? Jsme závislí na Německu, kde se objevují jisté potíže a mluví se o tom, že mzdy jsou u nás trvale nízké…
Obyčejnému občanovi, který má normální práci, nebo důchodci v peněžence nezbývá více než za minulé Kalouskovy vlády. To myslím každý sám na sobě nebo u svých babiček a dědečků vidí. Velké korporace, velkopodnikatelé a oligarchové se mají lépe. Takže vidíte, že abych odpověděl na Vaši otázku, tak to závisí na tom, koho máte na mysli. A také závisí na tom, s čím to porovnáváme. Třeba v porovnání se středověkem se má nyní většina lidí královsky. Pokud se ale srovnáme se zeměmi, které byly třeba za první republiky daleko, daleko za námi – Španělsko, Portugalsko, Itálie, Rakousko, ale i Německo – tak stále kulháme. A není to tím, že bychom pracovali tak špatně, ale máme špatně nastavený systém – stali jsme se pro západní země levnou montovnou a odbytištěm potravinářského a jiného “odpadu”. Zboží u nás je méně kvalitní, ale leckdy dražší než na Západě. Zisky generované českými filiálkami se uměle přelévají na Západ a tam statisticky zvyšují produktivitu a snižují uměle tu naši, aby bylo možné obhajovat žebrácké mzdy našich pracujících. V rámci Evropské unie jsme obětí tvrdého ekonomického kolonialismu a to, co tady popisuji v jisté nadsázce, je naprostý fakt, který mnohokrát pojmenovali renomovaní ekonomové. A já si nestěžuji třeba na Volkswagen, že nás zneužívá – manažer každé firmy se snaží trhnout co nejvíc a nejlépe se okrádají cizinci – vadí mi absolutní netečnost nebo hůře, kolaborující spolupráce českého státu a dosavadních vlád bez rozdílu, ať to byl Kalousek s Nečasem nebo v současnosti Sobotka s Babišem a Bělobrádkem. Jsme značně závislí na Německu, ano – ale proboha proč? Opět jen ekonomický trouba a diletant sváže hospodářství své země s jednou zemí a navíc v podstatě v jednom oboru – tedy v automobilovém, potažmo lehkém průmyslu. V ten moment je ekonomika celé země absolutně závislá a labilní. Dobrá vláda by jednala jinak, musíme jednak na maximum rozptýlit strukturu výroby, na maximum rozšířit země, do kterých budeme vyvážet a na maximum posílit soběstačnost hlavně v potravinách a energii, ale důležité je i spotřební zboží. Nic není jistější než to, že jednou přijde zase hospodářská krize – to je z ekonomického hlediska cyklická věc, takže prostě přijde a otázka je jen, zda zítra nebo za rok a zda bude větší nebo menší. A pokud mám mozek v hlavě a vím tohle, tak se na krizi připravím – nejen úsporami, ale také proticyklickými opatřeními. V čase krize klesá odbyt zbytného zboží, ale pokud je země soběstačná v potravinách, v energiích, tak ji pokles zasáhne daleko méně. Známe to na příkladech z celého světa a také třeba z hospodářské krize v třicátých letech – sedlák i rolník na tom byli lépe než dělník, který nejprve přišel o mzdu a pak i o práci. Když produkujete potraviny, tak prostě hlady nezemřete.
14) Co nám z našich nedávných tradic vlastně ještě zůstalo? Václava Havla mnozí nemohou ani cítit. Rok 1968 dle průzkumů většinu národa nezajímá. Část veřejnosti ráda vzpomíná na socialismus. Když pomineme Vánoce, sport, zahrádkaření apod., napadá Vás alespoň několik věcí, nad kterými se lidé v naší zemi bez ohledu na politický názor mohou sejít a společně nad nimi cosi prožívat? Co nás jako národ spojuje, či co by nás mělo spojovat?
Určitě denně se miliony Čechů, Moraváků a Slezanů schází nad pivem nebo vínem, jí tradiční česká jídla, vypráví si o českých filmech a knížkách, poslouchají skvělou českou a moravskou muziku. Tomu se říká kultura a ta tady je, ať je u vesla sebevětší zločinec. To je naše velká síla. Byly časy, kdy tu naši pivní kulturu intelektuálové poplivávali – ale podívejte se na geniální obrázky Josefa Lady, kdy i z pranice ve venkovské hospodě čiší rodinná idyla. Není to ztělesněné zlo a děs jako Picassova Guernica.
A v té naší zdánlivé pivní slabosti je i naše síla. Asi před sto padesáti lety za Rakouska přivedli ke Flekům francouzského premiéra – sedl ke stolu spolu s místodržícím a vedle seděli hrabata, úředníci, popeláři i zahradník, propuštěný loupežník Babinský, pili pivo, seděli, vyprávěli si a francouzský premiér se zeptal, co Češi chtějí – odpověď byla rychlá – chceme demokracii, svobodu slova, svobodu národa. Ten Francouz se rozhlédl kolem stolu, kde seděl hrabě vedle zahradníka a řekl: „Pánové, tomu nerozumím, vždyť tohle tu všichni máte v daleko větší míře než my v republice.“ Netvrdím, že ten Francouz se úplně trefil – skutečnou demokracii nemáme dodnes, ale oproti většině zemí je ta naše možná pořád ještě méně elitářská – pravda, pan Sobotka asi za námi na pivo nepřijde, ale takových pseudoelit je u nás mezi lidmi v naší republice opravdu stále mizivá menšina.
