Aktualita

Sametová revoluce jako pimprlové představení? Šestý díl z celkem 18-ti dílného seriálu s názvem “Ukradená revoluce” na základě putovní výstavy hnutí SPD, kde na velkoplošných panelech po celý příští rok na náměstích celé ČR připomeneme mnoho nejznámějších, avšak dnes již polozapomenutých příběhů po Sametové revoluci a porovnáme je se současnou realitou.
Pojďme si zopakovat klíčové události kolem 17. listopadu 1989. V srpnu 1989 Miloš Zeman, tehdejší pracovník Prognostického ústavu, napsal pro Technický magazín článek „Prognostika a přestavba“, který byl první analýzou ukazující na konec režimu. Zeman předpokládá konec počátkem roku 1990. Je to poslední vážné varování pro všechny, kdo doufali, že stávající režim lze nějak udržet.
Státní bezpečnost věděla o ztrátě důvěry v KSČ. Poslední průzkumy z léta 1989 hovořily o tom, že pouhých 23% občanů důvěřovalo vedení KSČ. Změny ve vedení KSČ si přálo 88% občanů.
V době, kdy Jakeš a Adamec jsou v srpnových dnech 1989 na dovolené v Sovětském svazu na Krymu, organizují Lorenc a Hegenbart spolu s tajemníkem ÚV KSČ Josefem Lenártem, který zodpovídal ve straně za oblast zahraniční politiky, v pražském hotelu Paříž schůzku s představiteli některých velvyslanectví států NATO. Ve zprávách zahraničních korespondentů z té doby se objevují zprávy o připravované výměně generálního tajemníka ÚV Milouše Jakeše. Ten spolu s Adamcem v té době nic netuší. Následně Lorenc s Lenártem navštěvují jednoho člena ÚV KSČ (jméno neuvádím kvůli nesouhlasu dotyčného) s návrhem, zda by nepřijal funkci prezidenta republiky, kde by také mělo dojít podle jejich představ ke změně.
A Lorenc s Lénártem také zřejmě Hegenbartovi navrhli, aby převzal funkci druhého tajemníka ÚV KSČ. Lenárt měl převzít funkci předsedy vlády. Vše toto zůstává utajeno členům předsednictva ÚV.
Následně podle některých výpovědí začíná v létě 1989 tajná skartace vybraných svazků StB.
V říjnu 1989 na schůzi předsednictva ÚV KSČ pronáší prezident republiky Gustav Husák emotivně varovná slova, cituji: „Vy nevidíte, že kolem nás to všetko ide do hajzlu? Robte niečo!“ Konec citátu.
Na přelomu října a listopadu 1989 předseda MěV SSM Ulčák a vedoucí odboru MV SSM pro práci s nezávislou mládeží Daňhel absolvovali řadu politických jednání s představiteli MěV KSČ, u kterých prosazovali uskutečnění manifestace studentů 17. listopadu.
Tato akce je schválena na ÚV KSČ 7. listopadu 1989.
16.listopadu 1989 v Praze přichází za předsedou městského výboru KSČ v Praze Miroslavem Štěpánem posel z ruské ambasády a tlumočí mu, že starší soudruzi v Moskvě by si přáli, aby zítra vystoupil jednotně s předsedou vlády Adamcem a potvrdil, že země půjde dál cestou perestrojky a demokratizace společnosti.
17. listopadu 1989 je shodou okolností v Moskvě JUDr. Blahoš, bývalý ředitel Ústavu státu a práva ČSAV a Gorbačovův poradce Šachnazarov mu tam řekl, cituji: „V nejbližších dnech dojde u vás zřejmě k něčemu podobnému jako v Německu. Byli bychom velmi nešťastni, kdyby mělo dojít ke krveprolití před schůzkou Gorbačova s Bushem na Maltě.“ Konec citátu.
V Praze pak dochází 17.listopadu 1989 k brutálnímu bití manifestantů a k závažné provokaci, zinscenované smrti „studenta Šmída“ na Národní třídě, který měl být brutálně ubit. Přes třicet hodin je tato provokativní, nepravdivá informace vysílána a zveřejňována v masových médiích doma i v zahraničí, aniž je kýmkoliv z oficiálních činitelů uvedena na pravou míru. To vytvořilo kvalitativně novou situaci, která se vyznačuje masovou nenávistí vůči KSČ, jejímu vedení a přímo Jakešovi. Vedení státu s KSČ je většinou mimo Prahu a všichni jsou bezpečnostními složkami ujišťováni, že vše probíhá v klidu bez násilí tak, jak si to strana přála.
Role mrtvého studenta byla součástí širšího plánu schváleného prvním náměstkem Lorencem, náčelníkem kontrarozvědky Vykypělem a vedoucím 13. oddělení ÚV KSČ Hegenbartem, jehož cílem bylo odstranit některé vedoucí funkcionáře.
Václav Bartuška, student, člen parlamentní komise pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. Listopadu tehdy řekl, cituji: „Mám dojem, že tuto slavnou revoluci připravil Lorenc ruku v ruce s Hegenbartem a dalšími partajníky a že se předem dohodli s některými lidmi v opozici. Kontakty s Chartou byly velmi intenzivní a zdaleka nebyly jen pracovní. V každém případě jsem o kontaktech mezi stranickými a také bezpečnostními složkami a některými lidmi z nelegálních struktur něco málo zaslechl. Je-li to pravda, odehrálo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva.“ Konec citátu.
Ladislav Adamec, bývalý předseda vlády tehdy řekl, cituji: „Víme, že všechno řídili Hegenbart a generál Lorenc.“ Konec citátu.
19. listopadu 1989 pak začíná skartace anebo ukrývání dokumentů StB. Všechny živé svazky na desítky VIP disidentů jako byl Václav Havel, Jiří Dientsbier, Jan Ruml, Vladimír Dlouhý a další, byly zničeny nebo uloženy neznámo kde neznámo kým.
Lidé z Charty mohou začít s čistým štítem anebo hůře – jsou loutkami v rukou těch, kdo mají kompromitující spisy.
Co si o tom myslíte Vy? A jestli souhlasíte, prosím SDÍLEJTE. Přeji Vám hezký den
Foto: Profimedia