Aktualita

Ministr kultury Daniel Herman tlačí Sněmovnou neuvěřitelný vládní legislativní paskvil, který umožňuje nadále devastovat naše kulturní památky a úplně opomíjí důležité věci. Neschopnost a amatérismus vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL je skutečně neuvěřitelná. Podívejte se na video, jak jsem ve Sněmovně vládní návrh podrobně rozebral. Co si o tom myslíte Vy?
Vážené dámy a pánové, to, že tu projednáváme v této formě tento návrh zákona, mi přijde dost smutné, protože kultura je něco, na čem se obvykle umíme všichni shodnout. V tomto případě se však vzácně shodují umělci, technici, památkáři restaurátoři i architekti na tom, že jde o nesmysl.
Přináší navíc zhruba 100 paragrafů, které ochranu památek jen komplikují, zbyrokratizují. Na druhé straně autoři zcela zjevně vynechali šanci a nutnost modernizovat současný zákon a mimo jiné ho uvést v soulad s mezinárodními úmluvami o ochraně památek. Například tu chybí zapracování Mezinárodní charty o zachování a restaurování památek a sídel, jejímž signatářem je Česká republika od r. 1964. Kdyby se tato Charta při restaurování dodržovala, nikdy by nemohlo dojít k takovým zvěrstvům, jakých jsme například byli svědky při opravě Karlova mostu, které dodnes vidí i oko naprostého laika.
Nejsem odborník ani na legislativu, ani na památky, ale i já jsem nevěřícně zíral na preambuli zákona, která říká, že kulturní památkou je pouze hmotný doklad lidské činnosti.
Lidové písně, tradice, Švejk, ale třeba i náš jazyk nepatří tedy do naší kultury a nejsou památkou naší kultury?
I mně, laikovi, je jasné, že kulturní památkou jsou i nehmotná díla a památky – a světe div se, napadlo to všechny na celé planetě kromě nás, a tak v roce 2001 rozšířilo UNESCO svůj seznam chráněných památek světového kulturního dědictví o památky nehmotné.
Do seznamu mistrovských nehmotných památek UNESCO bylo zapsáno už 5 nehmotných památek z České republiky – jsou to v podstatě lidové zvyky a tradice jako například verbuňk, masopustní průvody s maskami na Hlinecku nebo naše legendární Jízda králů.
Proč o tom neví legislativci na kultuře, je záhada – bezesporu nekulturní.
Budu citovat odborníky z České komory architektů: „Namísto definování hodnot a racionálního a efektivního způsobu jejich ochrany je návrh zákona značně obsáhlou a nepřehlednou normou, soustřeďující se na detailní popis dílčích činností a obsáhlou regulaci některých profesí.
Architektonická tvorba, architekt a výsledky jeho práce, projektování, nejsou v návrhu zákona dostatečně formulovány. Chybí zde citlivá interpretace památek v souvislosti s nepotlačitelným vývojem civilizace a kultury. Návrh zákona se soustředí pouze na údržbu a konzervaci památkově chráněných objektů a opomíjí skutečnost, že nemovité kulturní památky jsou lidmi užívány a z tohoto hlediska jsou na ně kladeny nároky na reálnou funkčnost.”
Odborná veřejnost v navrhovaném zákonu postrádá ochranu hudebních památek.
Dále – obnova kulturní památky v režimu veřejných zakázek je v přímém rozporu s tím, co deklaruje Zákon o ochraně památkového fondu.
Ve výběrových řízeních jsou běžně uplatňována dvě kritéria:
Nejnižší cena s procentuálním vyjádřením cca 80% a nejkratší doba realizace 20%, což logicky jde proti kvalitě provedení.
Posuzovatelem kvality nemohou být úředníci, ale odborníci, a v tomto ohledu například restaurátoři marně požadovali zřízení restaurátorské komory, která by mohla být takovým arbitrem.
Další hodně problematický bod je výše pokut za správní delikty, v ochraně památek u právnických a podnikajících fyzických osob je maximální výše 5 milion korun.
Je dobře, že se v zákoně zvedly výše pokut za poškození památky, ale neladí tu stejná výše pokut u fyzické osoby a právnické či fyzické osoby podnikající. Z praxe je známo, že pro právnickou osobu není výše pokuty v několika miliónech něčím, co by jí zabránilo nechat zdevastovat památku, pokud je to ekonomicky výhodné – a jak víme, mnohé developerské projekty jsou v řádu stamilionů – takže pět milionů za lukrativní prostor je skutečně zanedbatelná položka, která nikoho od likvidace památky neodradí.
Viz. nedávný případ pražské vily módní návrhářky Blanky Matragi, nebo mnohem tragičtější případ plošné devastace celého památkového komplexu v Kyselce. Myslím, že výše pokut, zejména u právnických osob, by se měla určit nikoli nominálně, ale hodnotou památky a způsobenou škodou. Jinými slovy stropem by měla být nejlépe výše způsobené škody. Samozřejmě tam, kde cena je díky nenahraditelnosti nekonečná, by měla být možnost udělit pokutu v odrazující výši podle majetku dané firmy.
Ti, kdo znají praxi, ví, že od likvidace památky Národní památkový ústav ani ministerstvo kultury nikdy neodradilo a i to je téma, které bych rád viděl zcela pregnantně řešené – tedy citelné tresty s jasnou povinností státního orgánu při ochraně kulturní památky vymáhat. Stávající činnost památkové inspekce je neviditelná – popravdě nikdo ani tady netuší, že existuje.
Přitom by tomu mělo být naopak a tato inspekce by měla být jistou obdobou Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který, jak víme, kontroluje, a i když citelně nepokutuje, alespoň zlořády umí pojmenovat.
Nejde ale jen o ochranu památek, ale také o to, aby tato ochrana byla reálně uskutečnitelná – a tady já laik nerozumím paragrafu, který říká, že restaurovat památku může jen fyzická osoba s povolením ministerstva k restaurování kulturní památky (dále jen „restaurátor“).
Co to znamená? Že kapličku v Brněnci u Svitav, která je kulturní památkou, už nemůže opravit místní zedník, ale musí přijet restaurátor z Prahy?
Nebo si ten zedník za nějaké solidní peníze udělá formální papír, který ho bude opravňovat k zedničině na památce?
Rozumím tomu, že nad opravou musí být odborný dohled, na druhou stranu nesmí to opravy prodražovat a ztěžovat tak, aby to v běžných případech nezvládl i ten nejprostší majitel chráněné památky.
Ano, faktem je, že dnes majitelé památek je mohou beztrestně ničit, na straně druhé je pro mnohé v praxi téměř nemožné dosáhnout na podporu k záchraně památek, protože se ta poctivá většina děsí toho, že by měla vlastnit kulturní památku.
Obojí je špatně a tento zákon stav rozhodně nezjednodušuje. Pro účinnou ochranu památek by měl nový zákon dále zajistit následující:
1) Pro chráněná města povinnost zpracování regulačních plánů vycházejících z kvalifikované analýzy jejich prostorové kompozice. Pro registrované památky obnovit povinnost stavebně historického průzkumu. Regulativy nabízejí účinnou ochranu proti korupci usměrněním developerských záměrů.
2) Chráněná území (města, historická jádra, chráněné zóny) z hlediska památkové ochrany spravovat jako celek. Obnovit statut Pražské památkové rezervace v původně stanovených hranicích. Nově stanovit hranice ochranných pásem městských území i jednotlivých dominant. Poučná je zkušenost s výstavbou v praze na Pankráci, která oslabila dominantní postavení Pražského hradu v reliéfu Pražské kotliny a ohrozila zapsání Pražské památkové rezervace do registru mezinárodního kulturního dědictví.
Pokud hodlá vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL zákon přijmout, prosím alespoň opravte ty největší dvě chyby – tedy za prvé doplnit, že kulturní památkou jsou i nehmotná díla a památky a za druhé zrušit strop pro pokuty u právnických osob.
To jsou věci, které slušnému kulturnímu člověkovi vadit nemohou, a věřím, že konvenují i s názorem našeho pana ministra kultury.
Foto: Václav Jukl, Metro.cz