27.4.2021 9:13
MUDr. Ivan David: Brusel zhavaroval systém kontroly dováženého masa proti zakázaným antibiotikům.
Právě jsem jako zpravodaj Zemědělského výboru Evropského parlamentu odevzdal návrh zprávy o novele nařízení 2017/625 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin. Tato novela mi byla přidělena jako lékaři, tedy někomu, kdo umí posoudit nebezpečnost problému antibiotické rezistence. Jde o problém snižování účinnosti antibiotik k léčbě chorob lidí i zvířat kvůli nadměrnému a nevhodnému používání antibiotik ke stimulaci růstu zvířat.
Antibiotika jsou silnou zbraní medicíny. S jejich pomocí se nám dnes daří léčit řadu chorob a zranění, která před jejich objevem ve většině případů končila smrtí nebo těžkými zdravotními následky. Díky antibiotikům během 20. století skokově klesla dětská úmrtnost a o desetiletí se prodloužila průměrná délka života.
Antibiotika jsou používána i v zemědělství. Pokud jsou nasazována zvířatům, která onemocněla nějakou chorobou bakteriologického původu, je to v pořádku. Stejně jako situace, kdy jsou podána zraněnému nebo operovanému zvířeti preventivně v zájmu zabránění zavlečení infekce do rány a potažmo celého organismu. Zvláště u plemenných zvířat, která jsou v chovu určena k produkci dalších kusů, chovaných na maso nebo na mléko či vejce, je takové použití na místě. Byla by škoda nechat utratit zvíře v hodnotě desítek nebo stovek tisíc, které umí veterinární medicína za pár stokorun zachránit.
Velkým problémem však je, že v řadě zemí jsou antibiotika zneužívána. Mimo jiné ke stimulaci růstu zvířat nebo jako „prevence“ špatného ustájení zvířat, při němž hrozí časté úrazy nebo infekce v důsledku zanedbané hygieny. Nepřetržité krmení zvířat antibiotiky vede časem k tomu, že bakterie si proti nim vytvoří imunitu. Tyto imunní bakterie se pak mohou rozšířit i na lidi. A lidská medicína pak proti nim nemá po ruce buď žádnou zbraň, nebo musí nasadit léčiva s mnohem horšími vedlejšími účinky. Při jednání porady koordinátorů Zemědělského výboru, v níž zastupuji frakci Identita a demokracie (ID), v jejímž rámci působí i europoslanci zvolení v ČR za SPD, jsem kolegům popisoval těžké situace, jimž musí čelit lékaři v terénu, kteří před sebou mají zoufalou maminku nemocného dítěte, jemuž klasická antibiotika kvůli rezistenci bakterií nezabírají.
V EU je směrnicí 2001/82 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků zakázáno plošné a soustavné používání antibiotik. V zájmu zabránění vzniku antibiotické rezistence je tyto léky je možné nasazovat pouze zvířatům, která trpí chorobou bakteriálního původu, nebo, která se léčí ze zranění či po operaci. Směrnice výslovně zakazuje používání antibiotik ke stimulaci rychlejšího růstu zvířat nebo jako kompenzaci ustájení zvířat v nevhodných a nebezpečných hygienických podmínkách. Kodex však platí pouze pro chovatele, kteří působí v členských státech EU.
Od ledna 2022 má Kodex nahradit nařízení 2019/6/EU o veterinárních léčivých přípravcích, který má umožnit zákaz dovozu zvířat, u nichž byla plošně nasazována antibiotika nebo masa z nich. Směrnice 2001/82 i nařízení 2019/6/EU jsou tzv. hmotnými předpisy, v nichž jsou chovatelům, zpracovatelům a obchodníkům uloženy povinnosti nebo omezení. Způsob kontroly jejich dodržování je stanoven v tzv. procesním předpisu, kterým je právě nařízení 2017/625 o úředních kontrolách. Pro lepší pochopení si to můžeme přirovnat s trestnímu právu. V Trestním zákoníku jsou vyjmenovány a popsány zakázané typy jednání . Označované jsou jako trestné činy a je u nich uvedeno, jak může být potrestán jejich pachatel. Trestní zákoník je tedy hmotným přepisem. Procedurální normou je Trestní řád, který stanoví jak postupují policisté, státní zástupci a soudy při vyšetřování trestných činů a při postihování jejich pachatelů.
Pokud nejsou hmotné a procesní normy dobře propojeny nebo je v některé z nich chyba, stává se zákon nevymahatelným a pachatelé nepostižitelnými. Z naší minulosti je dobře znám příklad causy tzv. lehkých topných olejů, “legálního daňového úniku”. Návrh novely mi byl přidělen i proto, že se jím nechtěl zabývat nikdo z velkých probruselských frakcí. Předseda výboru Norbert Lins při jednání koordinátorů jemně naznačil, že v návrhu je schován nějaký „zádrhel“, který má „zhavarovat“ systém účinné kontroly masa dováženého z mimounijních zemí. Jako zpravodaj jsem požádal Státní veterinární správu ČR (SVS) o prozkoumání novely, zda neobsahuje nějak skryté vady. Ukázalo se, že problém není v tom, co v novele napsáno je, ale v tom, co v ní chybí.
V EU již několik měsíců platí nařízení 2017/625 o úředních kontrolách, které nahradilo několik nařízení, jež upravovaly kontrolu potravinářského zboží na trhu v členských státech. Při jejím schvalování se do nařízení dostala zvláštní výjimka, která zakazuje používat toto nařízení na kontrolu dováženého masa a zvířat z mimounijních zemí, zda neobsahují v EU zakázaná antibiotika. Toto ustanovení článku 1 odst. 4 písm. c) nařízení o úředních kontrolách je v přímém rozporu s s ustanovením článku 118 nařízení 2019/6/EU, o veterinárních léčivých přípravcích, které nařizuje kontrolovat přítomnost zakázaných antibiotik i u dováženého masa a zvířat ze třetích zemí. Procesní předpis zakazuje kontrolovat něco co hmotný předpis kontrolovat nařizuje. Obě normy si výslovně odporují.
Na první pohled to vypadá jako sranda, ale není to sranda, jak s oblibou říká slezský bard Jarek Nohavica. Pracovníci naší SVS kontrolují dovážené maso a zvířata s odkazem na zmocnění z nařízení o úředních kontrolách. Pokud v mase nebo zvířatech zakázaná antibiotika najdou, posílají zásilku rovnou do kafilérie. Problém je však v tom, že některý dovozce se proti jejich rozhodnutí může odvolat k soudu, který by mu mohl dát kvůli rozporu v nařízeních za pravdu, a mohl by státu nařídit vyplatit odškodné dovozci zdraví škodlivého masa. Naše SVS stejně jako jejich kolegové v dalších členských státech proto požádali Komisi, aby předložila návrh na zalepení této legislativní díry.
Komise sice novelu předložila a dokonce požádala o zrychlení projednání v Radě a v europarlamenu. Požaduje však, abychom její návrh urychleně schválili bez možnosti předkládat pozměňovací návrhy. Prý aby zalepení díry proběhlo co nejrychleji. Jenže při podrobném porovnání textů se ukázalo, že výluku použitelnosti nařízení o úředních kontrolách ohledně dodržování zákazu užívání antibiotik pro dovozové maso Komise ve skutečnosti zrušit nenavrhuje! Při schválení návrhu Komise beze změn by problém přetrvával. Paradoxní na tom je, že tento legislativní zmetek nám jménem Komise předložila komisařka Stella Kyriakidesová, která má v popisu práce ochranu zdraví lidí.
Ve spolupráci s pracovníky SVS jsem připravil sadu pozměňovacích návrhů, které by v případě schválení výjimku zcela zrušily s okamžitou platností. Kontrolní orgány by mohly nerušeně kontrolovat dovážené maso a to znehodnocené nelegálními antibiotiky buď vracet zpět do země původu, nebo poslat do kafilérie, aniž by za to státu hrozil soudní postih. Do svého zpravodajského materiálu jsem zapracoval i komponenty, které k opravě chyb do Rady ministrů zemědělství předkládá Portugalské předsednictví Rady. Na sabotáž systému kontroly dovozu si totiž stěžuje většina členských států EU a žádají nápravu.
Držte mně i sobě palce, aby to pochopili i ostatní poslanci a schválili pozměňovací návrhy, které s definitivní platností okamžitě zakáží dovoz antibiotiky kontaminovaného masa. Pokud se nám to podaří, lidový vtip, v němž se dítě ptá v obchodě maminky: „proč je dobré při angíně jíst kuřecí nebo hovězí vývar“ a v němž mu maminka odpovídá „protože je v něm hodně antibiotik“, by se mohl stát minulostí. Z maloobchodního trhu by se tak konečně mohlo podařit vytlačit dovozové maso, které je lidskému zdraví nebezpečné, i když je levnější.
