Narodil se 4. července 1972 v Tokiu moravské mamince a japonsko-korejskému otci. Dětství prožil střídavě v bývalém Československu a v Japonsku, kde však prožil celkem pouze necelých 10 let. Když jeho matka onemocněla, žil s mladším bratrem nějaký čas v dětském domově v Mašťově u Podbořan. V Čechách absolvoval základní školu a poté tady vystudoval střední chemickou průmyslovku. Po maturitě na krátký čas odjel do Tokia. Neměl však před sebou příliš zářivou kariéru, na vysokou školu nebyly peníze, školství je v Japonsku drahá záležitost, navíc od dětství po zkušenostech se šikanou v dětském domově při řeči silně zadrhával. Na nějaké lukrativní zaměstnání nebylo tedy bez prestižní školy pomyšlení. Tomio našel práci jako popelář a později prodával v kině popcorn a colu. Bylo mu dvacet jedna let, když se ze dne na den rozhodl, že zkusí štěstí v Evropě a odletěl s několika dolary v kapse zpátky do Prahy.

Od roku 2004 do konce roku 2005 do zániku pražské redakce byl Tomio externím komentátorem britského veřejnoprávního rádia BBC v Praze. Od podzimu 2004 je zvolený členem prezidia Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), kde v letech 2009 – 2014 zastával také pozici viceprezidenta. Tomio je patron Fondu ohrožených dětí (FOD) Klokánek. Výtěžek z kulturních akcí, které Tomio organizuje, bývá obvykle věnován neziskovým organizacím. Tomio byl pro rok 2008 jmenován do čestné funkce českého ambasadora Evropského roku mezikulturního dialogu, který organizuje Evropská unie. Je členem občanského sdružení Borelioza CZ, které se snaží o osvětu a pomoc lidem s touto zákeřnou nemocí, kterou Tomio také prodělal. V říjnu 2012 byl jako nezávislý nestraník zvolen senátorem Parlamentu ČR za obvod 80 ve Zlínském kraji. V červnu 2013 založil hnutí Úsvit přímé demokracie, byl zvolen jeho předsedou a hned ve volbách v říjnu 2013 vstoupil úspěšně do Poslanecké sněmovny, když Úsvit získal 6,88% hlasů občanů a 14 poslaneckých mandátů. V lednu 2015 se Tomio stal cílem politického puče s cílem odstavit ho z politiky jako hlavní tvář prosazování programu přímé demokracie v České republice. Výsledkem byl nucený odchod z Úsvitu. Tomio však „šlápl na plyn“ a zakládá celostátní hnutí Svoboda a Přímá demokracie (SPD) s širokou regionální strukturou a velkou členskou základnou.

Tomio v Poslanecké Sněmovně předložil celou řadu zásadních zákonů v souladu s volebním programem, který se snaží bezezbytku plnit. Jsou to například tyto zákony:

• Přímá volba a odvolatelnost politiků
• Osobní, hmotná a trestní odpovědnost politiků
• Funkční celostátní referendum
• Exekutoři – konec byznysu s dluhy
• Lichva – konec s lichvářskými praktikami
• Placení DPH až po proplacení faktury – pomoc živnostníkům a malým a středním podnikatelům
• Úplný zákaz výherních hracích automatů
• Ukončení výplaty porodného pro nepřizpůsobivé obyvatele a naopak finanční podpora pouze pro děti z řádných rodin

a další.

Tomio dosud vydal pět knih. V roce 2010 se nejprve podílel na textu své biografické knihy – Český sen, která se hned po vydání umístila mezi deseti nejprodávanějšími tituly v České republice. V květnu 2011 mu už jako samostatnému autorovi vyšla kniha esejů Umění vládnout, která analyzuje současné společenské a politické problémy, nabízí k diskuzi konkrétní řešení a vize budoucího směřování naší země. V roce 2012 pak následovala kniha krátkých zamyšlení Umění žít. Na jaře roku 2013 vyšla první Velká japonská kuchařka a na podzim kniha Umění přímé demokracie – Kam dál Česko?

Spolupodílel se také na oponentuře mnoha zákonů, případně některé z nich spolukoncipoval, byly či jsou to mj. zákon o cestovním ruchu, živnostenský zákon (jeho liberalizace), zákon o rodině (úprava popření otcovství), zákon o exekutorech (snížení a slučování paušálních odměn), zákon o veřejných zakázkách, trestní zákon (ustavení korunního svědka korupce), bránil také zrušení pojistky proti tunelování v Obch. zákoníku atp.

Ještě jako senátor rok podal senátor čtyři novely zákonů (ohledně řešení problematiky sociálně vyloučených obyvatel, lichvy, DPH – platba až o zaplacení faktury), dva pozměňovací návrhy (zákon o státním občanství) a prosadil celý nový zákon o směnárnách (zamezení klamavého jednání směnáren), který inicioval u guvernéra České národní banky. Prosazuje také zákon o majetkových přiznáních i zpětně.

Tomio je spoluzakladatel občanského sdružení Antidefamation – společnosti proti pomluvám, na obranu obětí mediálních štvanic.

Ing. Radim Fiala (* 24. července 1969 Prostějov) je podnikatel a politik. Působil v komunální politice města Prostějova a do Poslanecké sněmovny byl poprvé zvolen v roce 2006 za Občanskou demokratickou stranu. ODS opustil v roce 2012 na protest proti zvyšování daní a nedodržení volebního programu. Ve stejném roce začal politický spolupracovat s Tomiem Okamurou. Byl jediným poslancem, který v závěrečném čtení hlasoval proti církevním restitucím.

Tomio Okamurovi zůstal věrný i v průběhu puče v Hnutí Úsvit. Je rozhodným odpůrcem zvyšování daní, evropského superstátu a odpůrcem imigrační politiky EU. Dnes je předsedou Ústřední komise pro ochranu zvířat proti týrání a v Poslanecké sněmovně se zabývá problematikou ochrany zvířat, problematikou rozpočtu a podporou malého a středního podnikání. Radim Fiala má dvě dospělé dcery, je rozvedený a působí jako mezinárodní rozhodčí v kynologii.

Radek Rozvoral (* 28. června 1967) s Tomiem Okamurou a jeho myšlenkami spolupracuje od léta 2013. Žije ve středních Čechách v obci Všechlapy u Nymburka, kde je od roku 2006 zastupitelem obce, od roku 2014 jeho místostarostou a od roku 2004 zde také působí ve funkci předsedy Tělovýchovné jednoty Sokol Všechlapy. V roce 1996 spoluzaložil obchodní společnosti PLAST spol. s r.o. se sídlem v České Lípě, která se zabývá dodávkami stavebních materiálů na rozvod inženýrských sítí, což je vše, co se týká rozvodů tlakové vody, kanalizace a plynu. Od založení společnosti v ní působí jako jednatel a ekonomický ředitel. Je rozvedený, žije s přítelkyní a má dospělého vysokoškolsky vzdělaného syna. Jeho největším koníčkem je sport, který provozuje jak aktivně, tak také pasivně a rád si poslechne dobrou rockovou muziku. Je celoživotním optimistou a vlastencem prosazujícím svobodu a přímou demokracii, který má odpor k násilí, smysl pro humor a pro zodpovědnost.

Ing. Radovan Vích (* 25. prosince 1964) je český politik, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2016 zastupitel Libereckého kraje.  Mandát krajského zastupitele v roce 2020 obhájil, ale vzdal se jej kvůli práci v rámci předsedy Programové komise SPD a v rámci předsednictva hnutí. Vystudoval Vojenskou střední odbornou školu tankovou a automobilní v Nitře. Později, po změně politických poměrů, studoval Vojenskou akademii v Brně, kterou ukončil s vyznamenáním. Postupně pracoval v různých velitelských, štábních, vedoucích a řídících funkcích na GŠ AČR a MO. V letech 1997-98 působil jako vedoucí sekce součinnosti kontingentu AČR se štábem velitelství SFOR-II v Sarajevu (B&H). Působil také řadu let v mezinárodních štábech na armádních zahraničních pracovištích. Známá je i jeho přednášková a publikační činnost v rámci armády. Je také novodobým vojenským veteránem. Od roku 2010 je plukovníkem v záloze.

Je předsedou Programové komise SPD a expertem hnutí na oblast armády.

Radovan Vích je ženatý se Zuzanou, má dvě dospělé děti a žije ve městě Liberec. Mezi jeho záliby patří historie a faleristika. Hovoří anglicky.

MUDr. Ivan David (* 24. září 1952 Praha) je vnukem Jindřicha Šnobla, někdejšího poslance a podnikového ředitele ČKD-Stalingrad, pronásledovaného v politických procesech. Absolvoval pražské Gymnázium Na Pražačce a Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Poté pracoval jako psychiatr. Žije v Praze.

Před vstupem do ČSSD v roce 1993 byl členem skupiny Levá alternativa. V letech 1998–2002 byl poslancem Parlamentu ČR za ČSSD a v letech 1998–1999 ministrem zdravotnictví.

Za ČSSD neúspěšně v Praze kandidoval ve sněmovních volbách 1996, ve volbách 1998 uspěl, v roce 2010 kandidoval neúspěšně. V letech 1996 a 2004 za ČSSD na Praze 11 neúspěšně kandidoval do Senátu. Byl členem zastupitelstva za ČSSD MČ Praha – Dubeč a členem ÚVV ČSSD. ČSSD opustil na konci roku 2015.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval za hnutí SPD v obvodu č. 17 – Praha 12. Se ziskem 5,46 % hlasů skončil na 5. místě. Od roku 2019 je členem SPD a zároveň byl jejím lídrem pro volby do Evropského parlamentu v roce 2019. Získal 33 055 preferenčních hlasů a byl zvolen europoslancem.

V europarlamentu je členem politické skupiny Identita a demokracie a je zařazen ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Při hlasování Evropského parlamentu z 26. března 2020 o dvou návrzích poskytujících pomoc 37 miliard eur státům Evropské unie a firmám v boji proti koronavirové pandemii s cílem zmírnit ekonomické dopady, byl jako jediný ze 705 europoslanců proti.