Jana Maláčová navržena na ministryni práce a sociální věci za ČSSD jen potvrzuje, že její pražská organizace má silné vazby na nejvyšší orgány Evropské unie a podporuje její neziskové organizace.
Ministerstvo práce a sociálních věcí patří mezi nejdůležitější ministerstvo, ve vztahu uplatňované sociální politiky k našim občanům. V resortu pracuje přes 20 tisíc zaměstnanců. Na rok 2019 je na jeho výdaje plánováno 613 miliard korun, což činí 43,7% z celkových výdajů státu. Mezi priority ministerstva patří zajištění důchodů, spravedlivé přerozdělování sociálních dávek, oblast zaměstnanosti, sociální bydlení, rodinná politika a řada dalších okruhů, které zajistí všem slušným a pracovitým občanům kvalitní život v naší zemi. Z tohoto důvodu by měla v čele ministerstva stát osoba, která je profesně znalá, má již za sebou prokazatelné výsledky a je respektovaná napříč politickým spektrem. To se ale nedá říci o navrhované osobě na post ministryně práce a sociálních věcí Janě Maláčové, kterou kritizuje nejen opozice, ale i někteří sociální demokraté. Byla to právě ČSSD, která si v rámci vládní koalice vymohla řízení tohoto ministerstva. V prvním pokusu do čela ministerstva navrhla Petra Krčála, zastávajícího sociální cítění a morální hodnoty. To vše do doby, než vyšlo najevo, že v rámci svých studií opisoval při zpracování bakalářské a následně i magisterské práce.
Nyní něco k osobě Jany Maláčové, která má být do čela ministerstva práce a sociálních věcí ustanovena prezidentem republiky Milošem Zemanem 30. července 2018. Je členkou pražské organizace ČSSD, zde spolupráce s Vladimírem Špidlou, který byl v letech 2004 až 2010 evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Za působení vlády Bohuslava Sobotky byl Špidla v letech 2014 až 2017 ředitelem Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády. Na základě těchto kontaktů a své stranické příslušnosti, v době kdy byl Špidla eurokomisařem, tak Maláčová nastoupila na ministerstvo pro místní rozvoj, kde analyzovala fondy Evropské unie. V roce 2012 pracovala v Senátu jako zástupkyně při Evropském parlamentu. Odtud pokračovala na Úřad vlády, kde vedla oddělení institucionální komunikace EU. Od roku 2015 řídila na ministerstvu práce a sociálních věcí odbor rodinné politiky a politiky stárnutí a byla součástí managementu tohoto ministerstva. Každý ať si sám odpoví, jaké výsledky a co pro naše občany toto ministerstvo za minulé vlády premiéra Sobotky udělalo pozitivního. V současné době se objevila řada vážných obvinění a trestních oznámení na vedení tohoto ministerstva za působení minulé vlády.
Jana Maláčová má úzké vazby na Evropskou unii a na různé neziskové organizace, které jsou EU podporovány. Zastánci Maláčové tvrdí, že má pro výkon ministryně požadované vzdělání. Ať si posoudí každý sám. Studovala obor politologie na Univerzitě J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem a hned potom obor politické ekonomie na londýnské ekonomické škole London School of Economics and Political Science (LSE). Absolventem LSE je George Soros, který tuto vzdělávací instituci významně finančně podporuje. Manželem Jany Maláčové je státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař, člen pražské organizace ČSSD. Ten od roku 2014 pracuje na Úřadu vlády ČR, kde zastává funkci ředitele Odboru koordinace hospodářských politik EU. Specializuje se na hospodářskou a měnovou politiku v Evropské unii, eurozónu a evropskou integraci postkomunistických zemí. Angažuje se také jako člen správní rady obecně prospěšné společnosti Fórum 50 a je členem správní rady Nadace Masarykovy demokratické akademie (zde je ředitelem bývalý expremiér PhDr. Vladimír Špidla). Společně se svou manželkou jsou zastánci užší integrace Evropské unie.
Z výše uvedeného můžeme konstatovat, že návrh Jany Maláčové na post ministryně práce a sociálních věcí je dalším tahem ČSSD (a to hlavně její pražské organizace, která též navrhovala Pocheho na ministerstvo zahraničí), mít na ministerstvu své lidi, kteří budou hájit především zájmy Evropské unie.
Naše hnutí SPD nevidí v Janě Maláčové dobrého adepta na výkon ministryně práce a sociálních věcí, který by posazoval přijatelnou politiku hlavně pro naše občany (tradiční mladé rodiny, pracující a seniory).
