Radim Fiala: Náš kandidát do Rady ČTK Michal Semín dnes bohužel nebyl zvolen. Opět se objevují hony na čarodějnice jako z dob komunismu, které on sám zažil.

10/7 2019
Zde si přečtěte, co jsem k tomu řekl ve sněmovně. Chci říci, že odmítáme hysterii, která se rozpoutala okolo našeho nominanta do Rady ČTK Michala Semína, kdy ČSSD vyhrožuje, že v případě, že ho podpoří poslanci hnutí ANO, padne vláda. Naprosto nesmyslná jsou nařčení obviňující Michala Semína z antisemitismu. Kdo je tedy Michal Semín? Mgr. Semín vystudoval Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk – pedagogika. Koncem 80. let se zapojil do činnosti Hnutí za občanskou svobodu a založil Studentskou sekci Demokratické iniciativy, za což byl 13. 11. 1989 vyloučen ze studií. Michal Semín vedl stávkový výbor na Pedagogické UK a podílel se na reformě fakulty v letech 1990-91. V roce 1991 založil Občanský institut a stal se jeho ředitelem, v čele OI byl do roku 2003. Semín stál u zrodu domácího vzdělávání v České republice a v roce 1997 založil Společnost přátel domácí školy. Učil dva roky filosofii na Prvním obnoveném reálném gymnáziu v Praze, Libni, od roku 2005 byl ředitelem mezinárodně působícího Institutu sv. Josefa a spoluzakládal konzervativní Akci D.O.S.T. a byl jejím předsedou v letech 2011 – 2014, dnes se v ní angažuje v pozici místopředsedy. Od roku 2017 je předsedou správní rady nadačního fondu Má vlast. Michal Semín je od roku 1993 ženatý a má s 1 ženou 9 dětí. Je humanitně zaměřen, věnuje se politice, sociální etice, filosofii, médiím. Přednášel na tato témata nejen v ČR a na Slovensku, ale i v USA, Velké Británii, Irsku, Polsku, Itálii, Rusku, Mexiku, Švýcarsku, Rakousku či Portugalsku. Pokud jde o obviňování Michala Semína z antisemitismu, tak bych rád připomněl, že ho v jeho kandidatuře do Rady ČTK podpořil český židovský publicista Benjamin Kuras. „Pro funkci v ČTK je Semín mimořádně kvalifikovanou a morálně pevnou osobností,“ řekl o Semínovi Kuras. Pokud jde o obvinění z antisemitismu, přečtu zde vyjádření Michala Semína. „Antisemitismus je mi odporný a mám celou řadu židovských přátel tady i v zahraničí. Tvrzení, že jsem antisemita, je lež a pomluva. Dokonce bych už řekl, že je to snaha kriminalizovat tu názorovou opozici. Antisemitismus je mi odporný, nerozlišuji lidi podle rasy, ale podle charakteru. Svůj vztah k druhým lidem si výhradně utvářím na základě jejich názorů a skutků, nikdy podle jejich příslušnosti k rase či etniku. Poslanci Richterová, Kupa a Stanjura chtěli svými projevy vyvolat dojem, že chovám předsudky k osobám židovského původu. Je to samozřejmě nesmysl. Dosvědčit mi to mohou moji židovští přátelé nejen doma, ale i v zahraničí. Připojili by snad svůj podpis pod protestní nótu Akce D.O.S.T., adresovanou Velvyslanectví USA za jeho propagační a finanční podporu Prague Pride, významní američtí konzervativní rabíni, kdybych smýšlel, coby tehdejší předseda Akce D.O.S.T., protižidovsky? Samozřejmě, že ne. Rovněž jsem nikdy netvrdil, že Izrael zosnoval atentáty z 11. září 2001, jak se snažil přítomným poslancům dezinterpretovat můj starší rozhovor pro PL poslanec Stanjura. Opravdu si musí odpůrci mých národně konzervativních postojů vypomáhat takovými fauly? Byl jsem přímým aktérem nejen listopadových událostí, ale i vlastní přípravy studentského protestu. Angažoval jsem se v Hnutí za občanskou svobodu a založil studentskou sekci Demokratické iniciativy. Za tyto aktivity jsem byl mnohokrát vyslýchán, krátce zatčen a vyloučen ze studií. Když mi estébáci vyčítali, že rozvracím socialismus, nemohl jsem říct ani popel. Když mi soudruh poslanec Kupka (ODS) v České televizi nadává do antisemitů, takřka se slzou v oku vzpomínám na ty dávné soudruhy, neboť ti v měli v hodnocení mých postojů a motivů alespoň pravdu. Mediálnímu lynči, jemuž jsem na Kavčích horách i v jiných médiích vystaven, nelze čelit jinak než s nadhledem, svědectvím pravdě a pohrdáním novodobými kádrováky. Přestože se v žádném z mých článků nic antisemitského nevyskytuje – své bližní zásadně posuzuji podle skutků, nikdy podle etnické příslušnosti – a ve svých vyjádřeních to jasně dokládám, mnozí novináři a politici tuto hnusnou pomluvu šíří dál. A ve veřejnoprávních Událostech, komentářích přitom po tři vlahé večery nepřestávají zobrazovat mou tvář, aby bylo jasné, do koho si po Ladislavu Jaklovi dnes může ona poněkud zostřená „pravdoláska“ praštit. Snad ani nemusím dodávat, že po celou dobu oné kampaně, založené na citátech, vytržených z kontextu či zcela úplných nesmyslech, mi nikdo z Kavčích hor nezavolal, aby si mně pozvali a já se mohl před mými oponenty hájit. Nedivím se jim – jejich domeček z cinklých karet by se jim okamžitě rozsypal. Hlavně nepřipustit, aby se lidé dozvěděli, že to, co o Semínovi vytrubujeme do světa, je do značné míry na vodě. Rozumím tomu, že levicově liberální média a různé nátlakové organizace nechtějí, aby byť sebebezvýznamnější veřejný post zastával člověk, který jde proti proudu, i když mu to činí různé existenční potíže, člověk konzervativních názorů na společnost, morálku či rodinu, vzdorující nastupující totalitě politické korektnosti a sociálního inženýrství, další bruselské centralizaci, oklešťování občanských svobod a ničivým dopadům genderové ideologie či umělého multikulturalismu. Člověk, který tvrdí, že mráz dnes nejde z Kremlu, ale z pokrokářských center na Západě.“ K tomu, že je Semínovi vyčítána názorová netolerance, se vyjádřil také: „Já jsem se vlastně od devadesátých let pohyboval v prostředí názorově pluralitním a vždycky mě bavilo argumentovat s lidmi jiných názorů. Myslím, že právě v četce a v jiných veřejnoprávních institucích by měl být zastoupen ten mnohohlas. Protože to, čemu dnes čelíme a co já považuji za skutečné nebezpečí pro budoucí vývoj naší země, je, že se v tom veřejném prostoru uplatňuje čím dál víc jeden hlas, jeden názor. Ty ostatní, nepohodlné, jsou vytlačovány na okraj nebo jsou různě dehonestovány.“ Podle mě bychom se měli vyhnout honům na čarodějnice, jinak se budeme chovat stejně jako komunisté, kteří vyloučili Michala Semína ze studia kvůli jeho odporu k předlistopadovému režimu.