Radim Fiala: Kvůli 17. listopadu 1989 se bohužel zapomíná na 17. listopad 1939, kdy byli za protinacistické postoje popraveni čeští vlastenci.

18/11 2019
Osm z devíti popravených představitelů studentských organizacích byli silní vlastenci a národovci. Nacionalismus, národovectví a vlastenectví není nacismus. Položili život za naši vlast a za odpor proti nacismu a Němcům. Rozhodně máme být na co hrdi a máme na co navazovat. Nejsme nějaký malý národ, který má zůstat stát v koutě a poslouchat příkazy. Pojďme znovu bránit svou vlast a nechme českého lva, kterému znovu nasazují řetězy a okovy, pořádně zařvat a zbavit ho pout. ;-) Připomeňme si, kdo byli muži popravení 17. listopadu. 1) Václav Šafránek (11. prosince 1920 Praha - 17. listopadu 1939 Praha) se již během svých středoškolských studií angažoval ve studentských organizacích a byl předsedou Sociální studentské akce ve Velké Praze. Byl výrazně katolicky orientován. Jeho mottem bylo „Vlast, národ, práce“. V době Mnichovské krize se dobrovolně přihlásil do armády, od léta 1939 byl spojkou odbojové organizace Obrana národa. Na podzim 1939 začal studovat inženýrské stavitelství na ČVÚT. 2) Jan Černý (20. listopadu 1914 Žamberk – 17. listopad 1939 Praha) se již od studentských let se politicky angažoval – nejprve v řadách agrárníků, poté byl členem prvorepublikové Vlajky (Prvorepubliková Vlajka nebyla kolaborantská, spolupracoval s ní i Viktor Dyk). V letech 1937 až 1939 byl předsedou Spolku československých mediků. Den po Opletalově pohřbu důrazně intervenoval za propuštění českých studentů, kteří byli během nepokojů po pohřbu zadrženi německou policií. V noci z 16. listopadu na 17. listopadu 1939 byl zatčen gestapem a 17. listopadu bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. In memoriam mu byl udělen titul MUDr. 3) Jan Weinert (18. prosince 1914, Praha-Karlín – 17. listopad 1939 Praha) mezi lety 1936 a 1937 působil jako jednatel Svazu československého studentstva v Praze a v letech 1937-38 byl jeho předsedou. V září 1939 se stal předsedou Svazu českého studentstva v Čechách. V politice byl nacionalisticky orientován a v době 1. republiky byl členem Národního sjednocení. V roce 1938 byl funkcionářem Mladé generace Národního sjednocení, později působil i v mládežnických organizacích Mladá Národní jednota a Mladé Národní souručenství. 26. října 1939 přednesl odvážný projev o 28. říjnu, ve kterém mimo jiné prohlásil německou okupaci a Protektorát Čechy a Morava za dočasnou záležitost. 15. listopadu intervenoval na policejním ředitelství ve prospěch studentů zadržených po pohřbu Jana Opletala. Ve večerních hodinách 16. listopadu 1939 byl zatčen gestapem během schůze Svazu českého studentstva v Čechách. Následujícího dne byl bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. 4) František Skorkovský (1. března 1909 Terst - 17. listopadu 1939 Praha) byl od roku 1937 předsedou tělovýchovné jednoty Ústředního svazu československého studentstva. Angažoval se i v mezinárodních studentské organizaci Confederatión Internationale des Étudians. V roce 1939 působil jako předseda zahraničního odboru Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě. Do roku 1937 působil v studentském odboru Národního sjednocení. Po té se stal členem Klubu národně socialistických akademiků. V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 17. listopadu 1939 byl v časných ranních hodinách zatčen gestapem a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. 5) doc. PhDr. Josef Matoušek (13. ledna 1906 Hořice – 17. listopad 1939 Praha) byl synem někdejšího národně demokratického ministra průmyslu Josefa Matouška. Politicky se angažoval v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským. V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. 6) Bedřich Koula (1. března 1913 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) byl před Mnichovským diktátem mluvčím studentského oboru Národního sjednocení. Působil též jako funkcionář Všehrdu. V roce 1939 byl zvolen jednatelem Svazu českého studentstva v Čechách. Ve večerních hodinách 16. listopadu 1939 byl zatčen gestapem během schůze v ústředí Národního studentského svazu v Hopenštokově ulici a následujícího dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. In memoriam mu byl udělen titul JUDr. 7) Jaroslav Klíma (18. května 1913 Praha – 17. listopad u 1939 Praha) se již ve svých studentských letech se začal politicky angažovat v řadách české nacionalistické mládeže. Byl aktivním členem Mladé generace Československé národní demokracie a posléze mládeže Národního sjednocení. Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil vojenskou službu. Jako důstojník se v roce 1938 zúčastnil obou dvou mobilizací. Od podzimu 1939 byl předsedou Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě. 8) Josef Adamec (18. prosince 1909 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) byl v letech 1935 až 1936 místopředsedou Ústředního svazu československého studentstva, 1937-1939 působil v jeho dozorčí radě. Působil nejprve v mládeži Národního sjednocení, později se stal členem Klubu národně socialistických akademiků. Od září 1939 byl jednatelem Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě. 17. listopadu 1939 byl v časných ranních hodinách zatčen gestapem a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. In memoriam mu byl udělen titul JUDr. 9) Marek Frauwirth (8. listopadu 1911 Zakopané – 17. listopadu 1939 Praha) jako jediný z popravených nenáležel k českým nacionalistům v prvorepublikovém a druhorepublikovém studentském hnutí. Naopak byl členem Jednoty nemajetných a pokrokových studentů a Společnosti přátel demokratického Španělska. Byl též nediplomatickým pracovníkem slovenského konzulátu v Praze, kde vydával falešné pasy Židům, aby mohli odcestovat přes Bělehrad ze země. 17. listopadu si připomínáme i tyto popravené. Osm z devíti byli čeští nacionalisté, nikoli nacisté. Nacionalismus není nacismus. Čest jejich památce! Máme na co navazovat. Naši republiku nedáme!