Kdybych byl prezidentem… – tak se jmenuje pravidelná rubrika časopisu Respekt, kde na toto téma vybrané osobnosti napíší svoje zamyšlení, a byl jsem požádán redakcí také o můj příspěvek, zde je v plném znění:
Prezident v české tradici je úplně jiná funkce než třeba v sousedním Rakousku nebo Německu. Prezident v našem pojetí je třetí pilíř moci – je to zástupce většiny občanů vůči partajní moci. Bylo tomu tak za první republiky a je tomu tak i dnes, kdy máme přímou volbu prezidenta. Kdybych byl prezident tak bych bezesporu byl prezident aktivní, tak jak to lidé v naší zemi od prezidenta čekají a usiloval bych, aby prezident měl větší kontrolní pravomoci proti moci parlamentní.
Je úsměvné, když někdo chce být prezident a zároveň deklaruje, že bude neaktivní a funkci bere jen jako protokolární záležitost. Pokud někdo chce být VIP kladečem věnců, tak by to měl zkoušet jinde. Občané potřebují naopak silnou autoritu, která je bude zastupovat vůči stranické moci. Mým cílem je posilovat demokracii a kontrolní mechanizmy, které zvyšují odpovědnost těch, co vládnou.
V České republice není demokracie, ale něco, co politologové nazývají stranickou oligarchií. Prezident i Senát jsou fakticky bezzubé instituce a monopol moci drží Sněmovna, přesněji vládní koalice, která vládne ve vládě i ve Sněmovně a drží současně moc výkonnou i zákonodárnou.
To je nezdravý model, který se zvrhává v korupční klientelistický systém.
Jako prezident bych usiloval o to, abychom náš partajní systém změnili na demokracii – tedy systém, ve kterém je zástupce občanů občanům odpovědný a kde vládne vymahatelná spravedlnost. Musíme oddělit moc zákonodárnou a moc výkonnou. Vládu by měl sestavovat a řídit přímo volený a přímo odvolatelný prezident. Mantinely k vládnutí by mu měl určovat parlament složený z přímo volených a odvolatelných poslanců, kterých by stačilo jen tolik, kolik by bylo volebních okresů. Zároveň bych prosazoval jednokomorový Parlament.
Prosazoval bych přijetí zákona o referendu bez omezení tématy nebo kvorem pro přijetí. Ústavnost otázek by podléhala přezkumu Ústavním soudem.
Jako prezident bych aktivně prosazoval zájmy republiky na mezinárodní scéně. Jsme člen NATO a v tomto ohledu máme plné právo žádat, aby členové NATO přestali vyvolávat konflikty ve světě. To platí hlavně pro Turecko a USA. Jako prezident bych měl blízko k prezidentovi USA Donaldu Trumpovi, kterého dlouhodobě podporujeme, a vím, že v tomto máme stejné názory. Pokusil bych se řešit Kurdskou otázku. Vytvoření Kurdistánu v Iráku a poskytnutí autonomie Kurdům v Sýrii by stabilizovalo region a západ by tu měl věrné silné spojence, kteří by byli hrázi proti islamistům. Podpořil bych stabilizaci Sýrie a návrat vlády sekulárního státu. Podporoval bych a přinášel projekty, které by zlepšily životní podmínky v zemích třetího světa, aby lidé neměli důvod odtud odcházet do Evropy. Klíčový problém tamních zemí je zajištění vody a bezpečí. Posiloval bych i přátelské vztahy s Ruskem, protože spolupráce je vždy lepší než boj a konfrontace.
Jen velcí lidé si kladou velké cíle – a to je důvod, proč bych také jednou chtěl být prezident – jelikož k tomu, abychom velké cíle naplnili, musíme mít i možnosti a prostředky.
Tomio Okamura
Originál článku zde: https://www.respekt.cz/tydenik/2016/48/nebyt-neaktivni
Jestli souhlasíte, prosím sdílejte.
