Aktualita

Zrušme Varšavskou smlouvu a NATO požadovala drtivá většina občanů Československa v roce 1989 – druhý díl z celkem 18-ti dílného seriálu s názvem “Ukradená revoluce” na základě putovní výstavy hnutí SPD, kde na velkoplošných panelech po celý příští rok na náměstích celé ČR připomeneme mnoho nejznámějších, avšak dnes již polozapomenutých příběhů po Sametové revoluci a porovnáme je se současnou realitou.
Krédem všech byl v roce 1989 mír a svoboda. Skutečnost? Naše země se stala součástí agresivního paktu NATO a naši představitelé mnohokrát podpořili válečné zločiny NATO.
Už v létě 1989 navrhli Václav Havel, Jiří Dienstbier a další, aby NATO – s ohledem na potřebu zrušit Varšavskou smlouvu – alespoň vyhlásilo své zrušení jako cíl do budoucna, až bude Evropa demokratická.
7.února 1990 se v Praze, cestou do Moskvy, zastavil americký ministr zahraničí James Baker, aby doladil Havlovu oficiální návštěvu v USA, která se měla konat za 2 týdny. Baker Čechoslovákům doporučoval, ať netlačí na odchod sovětských vojsk. Washington se obával, že potom by Sověti mohli recipročně žádat stažení americké armády ze západního Německa.
Havel zase nadnesl téma současného rozpuštění Varšavské smlouvy i NATO. Zástupce velvyslance T. E. Russell po schůzce poslal na Hrad memorandum s důrazným varováním: „Z Havlova rozhovoru s ministrem Bakerem měl člověk pocit, že chce navrhnout rozpuštění NATO, spolu s Varšavskou smlouvou, až bude ve Washingtonu. … Cítíme povinnost ho varovat, že analýza posuzující NATO a Varšavskou smlouvu jako v zásadě dvě strany stejné mince nebo volající po rozpuštění NATO nebude dobře přijata.“
Varování zabralo – v americkém Kongresu Havel úvahy, které před pouhými dvěma týdny přednesl americkému ministru zahraničí, výslovně popřel. Zprávy o tom, že chce zrušit NATO, označil za smyšlenky „snaživých novinářů“. Došlo tak k názorovému obratu o 180 stupňů a lhaní pod nátlakem z Washingtonu.
V roce 1999 jsou vláda i prezident už naprosto loajální k NATO a Havel i vláda proti vůli většiny občanů podpořili válečné zločiny NATO v Srbsku. NATO tehdy napadlo Srbsko a bombardovalo brutálně civilní cíle bombami s ochuzeným uranem.
Záminkou pro útok byl tzv. masakr v Račaku, kde údajně Srbové povraždili desítky civilistů. Ale tuhle verzi zpochybnili už roku 1999 váleční zpravodajové Renaud Girard v deníku Le Figaro a Christophe Chatelot v Le Monde. Vesnice Račak byla v době, kdy se zde mrtvoly našly, pod kontrolou UÇK – tedy albánských teroristů, kteří byli do války na oficiálním americkém seznamu teroristů. V místě, kde se našla mrtvá těla, bylo nezvykle málo nábojnic a málo krve, což nasvědčovalo tomu, že mrtví nebyli zabiti na místě, kde mělo podle místních albánských svědků dojít k popravám. Srbská policie byla také po celou dobu svého pobytu ve vesnici ostřelována jednotkami UÇK, takže sotva mohla mít čas na to, aby se věnovala popravě civilistů. Podle srbských zdrojů se při lékařském ohledání ukázalo, že většina zabitých (37 ze 40) měla na rukou stopy střelného prachu, což svědčí o tom, že krátce před smrtí používali střelné zbraně. Až na jednu ženu všechno byli mladí muži. Jinými slovy: Albánci posbírali své padlé spolubojovníky, převlékli je do civilu a vydávali je za zabité vesničany.
Útoku předcházelo jednání v Rambouillet, kde Američané požadovali přístup vojsk NATO na celé státní území Jugoslávie. Tedy vojenskou okupaci. Srbové nemohli nic jiného než odmítnout. Vzápětí je začalo NATO bombardovat.
Bomby NATO, naplněné ochuzeným uranem, dopadaly na mosty, porodnice, soukromé rezidence obyčejných lidí, jedoucí vlak, srbskou televizní stanici, čínskou ambasádu v Bělehradě, také na vodárny, školy, elektrárny a mnoho dalších objektů, které měly rozhodující vliv na fungování společnosti.
Brzy po vojenské intervenci převzalo NATO kontrolu nad Kosovem a učinilo z ní de facto americký protektorát, Spojené státy tam vybudovaly svou největší vojenskou základnu v Evropě a převzaly kontrolu nad kosovským obyvatelstvem a jeho přírodními zdroji.
A obyčejní lidé se v Česku ptali – je podpora vraždění jako odkaz Sametové revoluce?
Co si o tom myslíte Vy? A jestli se mnou souhlasíte, prosím sdílejte
Foto: Nová Republika