Aktualita

Připomeňme si minulost, na kterou už lidé většinou zapomněli – co čekali občané v roce 1989 od „Sametové revoluce”? Třetí díl z celkem 18-ti dílného seriálu s názvem “Ukradená revoluce” na základě putovní výstavy hnutí SPD, kde na velkoplošných panelech po celý příští rok na náměstích celé ČR připomeneme mnoho nejznámějších, avšak dnes již polozapomenutých příběhů po Sametové revoluci a porovnáme je se současnou realitou.
Možná to mnohé dnes překvapí, ale to, co občané v roce 1989 v souvislosti se sametovou revolucí očekávali, byla přímá demokracie a socialismus. Například drážní pracovníci z Bratislavy 27. listopadu 1989 deklarovali, cituji: „Nechceme socializmus odstrániť, ale chceme odstrániť všetko, čo socializmu bráni.“
A po 27 letech nám říká průzkum agentury STEM, že téměř dvě třetiny lidí (63 procent) nejsou spokojeny s fungováním demokracie v Česku. Pro zhruba stejný podíl občanů politické strany v tuzemsku nezaručují demokratickou politiku.
Hlavním krédem sametové revoluce v roce 1989 byla lidskost. Základním požadavkem občanů v celé zemi bylo, aby se Československo navrátilo k slušným mezilidským vztahům. Občané také žádali, aby je politici skutečně zastupovali.
Revoluce se tehdy pyšnila tím, že je nenásilná, že je založena na pluralismu, na dialogu a na přímé demokracii.
Občané chtěli, aby moc institucí byla pravidelně kontrolovaná lidovým hlasováním. Na všech úrovních se měly konat volby, a to nejen v politice, ale i ve školství (v univerzitním školství se to do značné míry v ČR uskutečnilo) a v podnikatelské sféře. I ředitelé podniků měli být voleni jejich zaměstnanci. Pokud politik zradil nebo zklamal své voliče, měl být odvolatelný.
Požadavkem revoluce byl navíc socialismus. 45 % občanů v tehdejším průzkumu veřejného mínění požadovala socialismus, 47 % občanů chtělo něco mezi socialismem a kapitalismem. Pouhá 3 % občanů chtěla kapitalismus
Ale morální, romantický patos obyčejných aktivistů revoluce nevyhovoval elitám, které se vyskytly u moci. Hlas obyčejných lidí mimo velká města byl nakonec umlčen. Revoluci posléze ukradly malé zájmové skupiny a přizpůsobily si ji vlastním zájmům.
To se stalo v další etapě, kdy z Občanského fóra Václav Klaus vytvořil svou stranu ODS a z Verejnosti proti násiliu Vladimír Mečiar HZDS.
V říjnu 1990 byl Václav Klaus zvolen do vedení Občanského fóra. Vzápětí z Občanského fóra vyloučil levicové organizace Levou alternativu a Obrodu, i když pro to naprosto neměl žádné pravomoci. Na námitky, že Klaus vyloučením Levé alternativy a Obrody z Občanského fóra porušil jeho stanovy, Klaus odpověděl, že námitka je “irelevantní”.
Klaus a Mečiar proti vůli národa rozdělili republiku, proti vůli občanů zavedli volební systém, s nímž většina národa nesouhlasila, a z České republiky a Slovenska si udělali vlastní pašalíky s omezenou mírou demokracie, kdy se volby konaly pouze jednou za čtyři roky. Teprve až po Klausově a Mečiarově pádu koncem devadesátých let byla demokracie v České republice a na Slovensku trochu více rozšířena, ale k tak velké míře přímé demokracie, jakou chtěla zavést československá demokratická revoluce v listopadu 1989, se český politický systém nikdy nevrátil.
Mnoho lidí má pocit, že ”revoluce” z roku 1989 byla fraška. Divadlo, které započala svými intrikami StB, se stalo skutečnou revolucí. Nebyla to fraška, revoluce byla lidem ukradena.
Co si o tom myslíte Vy? A jestli se mnou souhlasíte, prosím sdílejte.
Foto: Profimedia.cz