Aktualita

Václav Havel je médii představován jako ikona revoluční morálky – jaký byl ale ve skutečnosti? Pátý díl z celkem 18-ti dílného seriálu s názvem “Ukradená revoluce” na základě putovní výstavy hnutí SPD, kde na velkoplošných panelech po celý příští rok na náměstích celé ČR připomeneme mnoho nejznámějších, avšak dnes již polozapomenutých příběhů po Sametové revoluci.
Václav Havel slíbil, že se stane jen dočasným prezidentem na jedno přechodné období. Dal osobně slovo Alexandru Dubčekovi, že bude podporovat jeho kandidaturu v dalším období. Řekl, že první volba, kdy se nechal zvolit komunistickými poslanci, byla výjimečná událost v zájmu stability a že podporuje právo občanů na přímou volbu prezidenta.
Skutečnost? Stal se dokonce čtyřnásobným prezidentem. Pověřil komunistického premiéra Čalfu, aby pomocí slibů a vydírání zařídil jeho první volbu v prosinci 1989. Pomocí slibů a vydírání donutil Dubčeka, aby proti němu nekandidoval.
Od přímé volby v další prezidentské volbě roku 1990 bylo upuštěno, hrozilo, že ji vyhraje Dubček.
Pro zajištění vítězství svého OF se s Janem Rumlem podílel na vydírání a diskreditaci lidovce Bartončíka, která měla za cíl poškodit lidovce před volbami.
Havel s Rumlem tím nejen porušili tehdejší volební zákon, který zakazoval těsně před volbami volební kampaň a agitaci, ale pod jejich nátlakem dostal předseda lidovců infarkt a zhroutil se.
Připustil (pokud se na ní nepodílel) bezprecedentní totalitní zvůli, kdy byl na dva týdny vzat do vazby poslanec Miroslav Sládek, aby Havel mohl být zvolen počtvrté na druhý pokus o jeden, Sládkův, hlas. Vazba byla na Sládka uvalena poté, co byl obviněný za výrok, že “Češi měli za války postřílet víc Němců”. Tři dny po prezidentské volbě ho soud zprostil obvinění a propustil z vězení.
Udělil doslova strašnou amnestii v lednu 1990, proti níž protestovali všichni, kdo měli nějaké povědomí o vězeňství a která přinesla mrtvé, utrpení a škody tisícům nevinných lidí.
Prohlásil, že nic nepožaduje, ale nakonec v tichosti prolomil restituční hranici (Lucerna, Barrandovské terasy). Lucernu nakonec prodal agentovi StB Junkovi.
Spolupracovníka StB Tošovského jmenoval guvernérem ČNB, který vysokými úroky dusil růst, rozprodal se ztrátou zlatý poklad ČR a pod jeho dohledem zkrachovaly téměř všechny velké banky.
Nechal zavřít zbrojovky, zejména na Slovensku, a tím vyklidil trh konkurenci.
Podpořil „humanitární bombardování“ Jugoslávie a mafiánský pseudostát Kosovo.
Konzum kritizoval z Mercedesu-Benz GL 500 a obklopil se přáteli, kteří uměli výhodně privatizovat státní majetky – Bakala, Schwarzenberg, Kocáb, nebo utrácet státní peníze – Bursík, Kocáb, Vondra.
Své nejbližší – Olgu i Dagmar, kontinuálně podváděl.
Co si o tom myslíte Vy? A jestli souhlasíte, prosím SDÍLEJTE. Přeji Vám hezký den.