31.5.2021 9:58
MUDr. Ivan David: V disciplíně iniciativních zpráv by Vasil Biľak byl v Evropském parlamentě za hvězdu.
V letech 1998 až 2002 jsem jako poslanec působil v české Sněmovně. Nyní již druhým rokem působím v Evropském parlamentu. Mohu si tedy již dovolit obě instituce trochu srovnávat. Slovo „parlament“ pochází z francouzského „parler“, jež znamená mluvit. Dlouholetý člen dolní komory britského parlamentu, nazývané Sněmovna obcí, a trojnásobný premiér Winston Churchill, název s oblibou přezdíval jako „žvanírna“. Český i evropský parlament tuto definici naplňují každý zcela jiným způsobem.
V české Sněmovně je rozprava k návrhům zákonů i většině ostatních projednávaných věcí většinou neomezená. Se svým příspěvkem do diskuse o projednávaném zákoně se může přihlásit každý poslanec. Mluvit může dokud mu stačí dech a má pocit, že má k věci co říci. Jedinou výjimkou jsou situace, kdy většina Sněmovny nadpoloviční většinou všech poslanců omezí rozpravu na maximálně dvě vystoupení každého poslance – s výjimkou těch s přednostním právem, jako jsou předseda a místopředseda komory, kteří schůzi řídí a vyvolávají jednotlivé vystupující, a předsedové poslaneckých klubů, kteří mohou opakovaně vznášet procedurální námitky. Při omezené rozpravě je pak délka vystoupení každého poslance omezena na maximálně 10 minut.
Omezení rozpravy je však ve Sněmovně používáno vzácně jen v případech, kdy opozice ohlásí v případě pro vládu důležitého konfliktního reformního zákona úmysl vést obstrukci nekonečnou diskusí. Dochází k tomu jen několikrát za volební období. V europarlamentu jde o běžný způsob jednání. Ve výboru nemají možnost mluvit všichni jeho členové, kteří mají k projednávané věci co říci, ale jen „vyvolení“. Frakcím, což je unijní obdoba poslaneckých klubů, je podle jejich velikosti přiděleno ke každému projednávanému bodu celkově několik málo minut. Koordinátorovi, což je vedoucí frakční skupiny ve výboru, jsou obvykle přiděleny 2 minuty. Občas se této „výsady“ dostane i stínovému zpravodaji, což je poslanec, který ostatní kolegy zastupuje v neveřejných jednáních vedených mimo výbor. V ČR nic takového neexistuje. Na jednoho nebo několik šťastlivců pak zbývá po minutě času. V Bruselu tomu říkají „prohloubená demokracie“.
Podobné je to i na plénu europarlamentu. Během tak krátkého času není možné ani při největší snaze o stručnost vysvětlit většinou velmi složité právní problémy, které jsou spojeny s chybami, jež do návrhu směrnice či nařízení ať již z nedbalosti nebo úmyslně napsali úředníci Komise. A bývá jich většinou hodně. Rozprava je proto vedena na úrovni vzletných a často prázdných prohlášení.
Europarlamentní veteráni mě poučili, že tato úprava byly v jednacím řádu přijata v zájmu úspory času. Aby se toho stihlo více projednat. Našim předchůdcům ani většině mých současných kolegů zřejmě nikdo neřekl, že parlament není továrna na boty, kde platí, že čím více jich vyrobí, tím lépe. EU má již nyní mnoho tisíc předpisů a stále přibývají další. Jejich kvalita vypadá podle způsobu, jakým o nich zákonodárci jednají. Otřesný je zejména způsob, jakým je projednávána reforma Společné zemědělské politiky EU. Před 1. čtením výbor nedostal dost času na projednání všech 6 tisíc pozměňovacích návrhů, které nám k opravě chyb zaslali zemědělci z praxe. Výsledek hlasování v 1. čtení podle toho vypadá. Jednotlivé části nařízení si vzájemně odporují. Již půl roku se v trialogu s Radou snažíme texty upravit do aspoň trochu použitelné podoby.
Mnohokrát jsem zde psal o kvaltu, který panuje při jednání trialogu, při němž máme jen minimum času návrhy kompromisů projednat se zemědělci a národními platebními agenturami, které podle nařízení budou fungovat. Otřesné je, že tato zákonodárce jedná o nařízeních, podle nichž je vyplácena 1/3 rozpočtu EU. Tedy nějakých 33 miliard eur ročně.
Vždy mě zajímalo, proč si EP opakovaně stanovuje termíny ukončení prací, u i nichž je jasné, že je nelze splnit. Nebo že ve lhůtě nelze odevzdat dokončenou kvalitní práci. Nikdo mi nikdy nedokázal dát uspokojivou odpověď. Vždy se točí kolem „abychom toho více stihli“. Zajímavé je i co to je „to více“. Velkou část času jednání výborů i pléna představují tzv. Iniciativní zprávy. Tento institut byl do Jednacího řádu EP kdysi zakomponován, aby umožnil europarlamentu, jenž sám není vybaven právem zákonodárné iniciativy, vyzvat Komisi k předložení návrhu regulace, která podle mínění většiny poslanců chybí nebo potřebuje úpravu. Komise má totiž podle Smlouvy o EU a o fungování EU jako jedná právo navrhovat EP a Radě návrhy nových směrnic a nařízení. Občas jsou „INI“ zprávy, jak jsou zkráceně označovány, používány i k původnímu účelu. Čím dál častěji se však stávají platformou, na níž poslanci, kteří se nedostanou ke slovu v rozpravě ve výboru a na plénu, realizují svoji potřebu se „vyžvanit“. Na jednání výboru minulý týden jsme měli typickou INI.
K problematice „Obchodních aspektů a dopadů onemocnění COVID-19“ portugalský lidovecký zpravodaj Amaro Álvaro předložil stručnou zprávu o 5 bodech. S 24 řádky se pohodlně vešla na jednu stranu A4. Kolegové k nim předložili 114 pozměňovacích návrhů, které zabraly 60 stran. Dovolím si Vám zde předložit ochutnávku návrhů, jimiž jsme se při hlasování museli prohrabat. Zpravodaj do INI jako bod 2. navrhl frázi:
„Zdůrazňuje pozoruhodnou odolnost evropského zemědělství; zdůrazňuje jeho socioekonomický význam i vysoký počet podniků a pracovních míst; zdůrazňuje význam evropské zemědělsko-potravinářské produkce pro vitalitu venkovských oblastí;“.
Z ní sice naprosto není poznat, co by Komise měla udělat proto, aby zemědělci přežili těžké období pandemie, kdy je obchodní řetězce nestydatě okrádají. Mnoha poslancům to však nebránilo, aby se předloženou formulaci nesnažili ještě více „vyšperkovat“. Skupina socialistických poslanců vedená italským bývalým předsedou výboru Paolem De Castrem cítila nutkavou potřebu do textu připojit doušku:
„Zdůrazňuje, že úspěch evropského zemědělství je úzce spjat se Společnou zemědělskou politikou, neboť v průběhu let byl nástrojem ke zlepšení stavu zemědělců a zajištění potravin v EU.“
Že z ní není ani za mák poznat, co by zemědělci potřebovali na pomoc k překonání koronakrize, jim zřejmě vůbec nevadí. V podobném stylu se nesla drtivá většina pozměňováků, o nichž jsme hlasovali. Hemží se to v nich frázemi o důležitosti Zeleného údělu a boje za klima. Nechybí ani obvyklé výzvy ke genderové vyváženosti. U většiny z návrhů jsem se nakonec zdržel hlasování. Jako koordinátor frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zvolení v ČR za SPD, jsem ve zprávě pro nečleny Zemědělského výboru, kteří o INI zprávě budou hlasovat na plénu, připsal hodnocení v němž jsem uvedl, že kdyby si autor zprávy i předkladatelé pozměňováků místo jejich psaní koupili každý basu piv, pomohli by zemědělcům více. Inspiroval mě starý plakát černokosteleckého pivovaru.
Zajímalo mě, proč se INI zprávy zvrhly v takové orgie frází, v nichž by nepochybně kraloval bývalý člen politbyra ÚV KSČ Vasil Biľak. Europoslanečtí mazáci mi vysvětlili, že tisíce takových zbytečných návrhů jsou kolegy předkládány proto, aby si poslanci vylepšili rating. Probruselský magazín Euroactiv vede přehled všech vystoupení, které každý poslanec pronesl ve výboru i na plénu a sčítá i předložené pozměňovací návrhy. Podle systému, jehož logika je utajena, každé takové aktivitě přiděluje body. Každoročně zveřejňuje řebříček nejaktivnějších poslanců. Pro většinu dlouholetých obyvatel bruselského a štrasburského skleněného paláce je zřejmě důležitý. I když má Euroactiv mizivou čtenost běžnými občany. Což jeho provozovateli nevadí, protože žije z EU dotací.
Euroaktivní statitistici samozřejmě nejsou schopni vyhodnotit užitečnost všech pozměňovacích návrhů. Jeden pozměňovací návrh o 2 či 3 slovech v nařízení, podle něhož funguje Společná zemědělská politika, může přinést nebo sebrat zemědělcům v členském státě i několik miliard eur. To však poznají pouze zemědělští experti a pracovníci platebních agentur. Euroaktivní novináři často nemají ponětí o co jde, protože se většinou ani nenamáhají číst celý text tlustých nařízení a opisují tisková prohlášení Komise. Přesto se mnozí poslanci nesmyslně honí při předkládání pozměňovacích návrhů k INI zprávám, které na reálný život lidí v EU nemají žádný dopad. Pak jim nezbývá čas na pořádné posouzení pozměňovacích návrhů třeba ke Společné zemědělské politice. A ta pak podle toho vypadá. Osobně se účastním pouze tvorby pozměňovacích návrhů k obecně závazným právním předpisům. Ale ty se snažím ve spolupráci se Zemědělským svazem, Agrární komorou a SZIF připravit pořádně. S INI čas neztrácím.
