17. listopad jako Den boje za svobodu a demokracii je pro mě osobně svátkem dosti emotivním, jelikož se k tomuto datu, jak všichni dobře víme, váží hned dvě události.
První je z roku 1939, kdy byly české vysoké školy uzavřené nacisty. Stalo se tak po pohřbu Jana Opletala, jehož čin byl projev odporu proti německé okupaci. Hitler následně nařídil, aby všechny demonstrace byly potlačeny silou. Následně byly uzavřeny vysoké školy a 9 vedoucích představitelů vysokoškoláků bylo popraveno. Druhá událost, kterou si většina z nás pamatuje, se váže k roku 1989, ke studentským protestům na Národní třídě, které byly rukou Veřejné bezpečnosti násilně potlačeny a tím spustily „sametovou revoluci“. Tyto listopadové události vedly k pádu komunistického režimu.
V úvodu jsem uvedl, že je pro mě tento svátek dosti emotivní. Je to proto, že jsem se na vlastní kůži v roce 1989 účastnil několika protestních demonstrací v té době a to jako 22 letý mladý muž plný odhodlání a pamatuji si, jak jsme dole na Můstku emotivně zvonili klíči a ten zvuk se krásně rozléhal po celém Václavském náměstí. Jsem rád, že jsem alespoň tímto málem přispěl, jako většina ostatních k tomu, že tyto události vedly k obnovení svobody a demokracie v naší zemi.
Po 29 letech musím ale zodpovědně říci, že jsme si většina z nás hlavně tu stále zmiňovanou demokracii představovali zcela určitě jinak. Demokracie je forma vlády, ve které se všichni občané rovně podílejí na navrhování a přijímání zákonů, kterými se řídí jejich společnost. Takže, aby to byla ta pravá a spravedlivá demokracie, je potřeba zavést demokracii přímou, která funguje na bázi referend.
Tomáš Garrigue Masaryk, jako hlavní český představitel demokracie jednou k demokracii řekl: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.“ Často také říkal, že demokracie je diskuse. Diskutujme tedy a za svobodu a demokracii neustále bojujme a nikdy nedopusťme, abychom tyto základní hodnoty ztratili!
