Stále častěji se totiž snaží zjednodušit a zrychlit tvorbu zákonů a používá k tomu takzvané „trialogy“, ve kterých se o všem rozhoduje v sekretariátech, tedy mimo zraky veřejnosti.
Podle serveru tiscali.cz se o některých zákonech rozhoduje v takzvaných trialozích, což jsou setkání zástupců Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropské rady za zavřenými dveřmi. Tam se dojednává finální podoba zákonů a ty se potom předkládají k hlasování evropským zákonodárcům. Europoslanci však, jako zástupci národních vlád, nemají žádné informace o průběhu neveřejných trialogů, čímž se potvrzuje dlouhodobý trend, kdy jsou zákony velkého významu a všeobecného dosahu dojednávány a schvalovány za stále menšího dohledu veřejnosti.
V minulosti přitom platilo, že každý zákon procházel tříkolovou debatou mezi Evropskou radou a Evropským parlamentem, v jejímž průběhu mělo všech 751 členů Evropského parlamentu dostatek času se s každým zákonem seznámit a vyjádřit se k němu ještě před hlasováním. Stejnou prioritu měly také jednotlivé národní státy. Tím vším se Evropská unie vzdaluje demokratickým principům, což dokládá i to, že ani Evropská komise, ani Evropský parlament nezveřejňují, kdy se konal který trialog a čeho se týkal.
Z toho všeho je patrné, že celou Evropskou unii řídí partička mocných úředníků, kteří se neštítí vůbec ničeho a tak jak nadnárodní korporace písknou, tak se také ve všech těch trialozích skáče. „Je to hnus velebnosti“, jak by řekla paní Kelišová. Pokud je příprava zákonů v EU již takto prohnilá tak je jasné, že bude do budoucna ještě hůře, což pro všechny demokraty znamená, že se tento spolek namyšleného levičáctví a politické korektnosti nedokáže reformovat.
Proto je k zachování demokracie velice nutné zeptat se občanů, zda za těchto okolností chtějí být i nadále součástí takto nedemokratického eurounijního spolku. Z toho důvodu také hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD) už nějakou dobu a jako vůbec první politická strana v zemi prosazuje vyhlášení referenda o vystoupení z Evropské unie, aby si lidé sami rozhodli, zda se chtějí podvolovat diktátu Bruselu nebo být součástí Evropy jako nezávislý, svrchovaný a svobodný stát, který bude mít vlastní hranice, měnu, politiku, ekonomiku a který bude s ostatními státy Evropy ekonomicky i politicky spolupracovat bez všech těch eurounijních regulací a bez prosazování multikulturní ideologie.
